Big Boss z Root aneb český posel Satanův

BEZ PROOTAHŮ
Big Bossova cesta k muzice se počala odvíjet poměrně brzy, a to především zásluhou jeho otce profesora Milana Valtera, klavíristy, díky němuž se k uším – tehdy vlastně Little Bosse – dostaly nenásilnou formou tóny Ludwiga van Beethovena či Richarda Wagnera. Láska k hudbě se stupňovala a častým vyústěním takového vztahu bývá vstup na pódium. Na něm Jiří Valter poprvé stanul, či spíše usedl, neboť obsluhoval bicí soupravu, ve třinácti letech. „Bylo to strašný, vidím to jak dnes,“ vzpomínal se svým typicky hlubokým smíchem a pobaveně dodal: „Hráli jsme skladbu od The Beatles She Loves You.“ Pokud vás právě napadl název Vega, jste totálně vedle. Kapela tohoto jména, nejčastěji spojována s Big Bossovou předrootovskou hudební minulostí, vznikla o nějakých dvacet let později. Mezitím stačil objekt našeho zájmu projít dalšími zhruba patnácti kapelami. Vega však byla zásadní. Jednalo se o vcelku běžnou zábavovou kapelu odlišující se snad jen poněkud větší hutností a hlavně výhradně vlastním materiálem čítajícím přes třicet skladeb. Na tehdejší dobu dost unikát. Jenže pan Valter nemá rád hudebníky, kteří „zakysnou na jednom stylu. Mý ročníky se zastavily kdesi u starých Black Sabbath. Já jsem začal u The Beatles a přes Pink Floyd či zmíněný Black Sabbath jdu pořád dál a dál. Muzikant by se měl vyvíjet – ani dnes nemám tušení, co budu hrát za deset let,“ konstatoval před lety a v jeho výrazu opět zvítězil smích.

Mimochodem – pestrý je též namátkový výčet Big Bossových zaměstnání zahrnující takové extrémy jako práce jeřábníka či prodavače rostlinných semen a zeleniny, působení v krematoriu nebo v ZOO. Ale vraťme se k hudební části jeho života. Ve Veze se setkal s mladým Petrem Hoškem, zvaným Blackosh, se kterým objevil heavy metalovou vlnu. Ta je zasáhla přímo na komoru a z Vegy se počal oddělovat Root. „No oddělovat – my jsme si v podstatě uvařili v jejich zkušebně na jejich nádobíčku svou vlastní polívku.“ Dvojice sršela nápady, jenže chyběl bubeník. A tak se vegácký zpěvák Valter vrátil ke kořenům, usedl za bicí soupravu a u mikrofonu stanul Robert Krčmář alias Dr. Fe. „Všechno to bylo nouzový řešení. Já jsem věděl, že bubnovat nemůžu, ale bubeník nebyl. Současně mi bylo jasný, že Železo není zpěvák – alespoň ne podle mých představ. Takže bylo zřejmý, že dřív nebo později se ten gordickej uzel rozsekne a já půjdu tam, kam patřím – k mikrofonu. Začali jsme skládat mnohem složitější hudbu a bylo naprosto jistý, že za škopkama nemám co dělat.“ Stalo se a Root se mohli vydat na dalekou cestu.

VROOTY DO HLAVY
Netřeba příliš zdůrazňovat, že v záplavě skupin či sólových interpretů poslední dobou nestačí pouze stát a předvádět své umění. Je třeba zaujmout něčím víc a nejlépe šokovat. To by však nebyl Big Boss, aby se vezl v nějakém módním trendu. Se svým líčením přišel již na konci osmdesátých let minulého století, což především v rámci socialistického Československa bylo krokem nestandardním. Jeho černé kresby v obličeji stejně jako mohutný vous se při koncertech Root staly nezbytností. „Image a muzika k sobě neodmyslitelně patří, ale netřeba to přehánět. Image by neměla v žádným případě převyšovat hudbu. V opačném sledu je to nádhera. Kdybych jenom skákal po pódiu jako pomalovanej šašek, vyplazovat jazyk a nezpíval, bylo by to k ničemu,“ chechtal se a dodával: „Nepoužívám výraz ‘warpaint‘, nýbrž ‘líčení‘, protože si myslím, že to má být výraz osobnosti, ne uniforma. Obávám se, že hodně smeček to tam prostě bezmyšlenkovitě naplácá jakoby přes šablonu. Zdá se mi to všechno stejný, nemají invenci ani originalitu. Moje líčení bylo pokaždý jiný a má vyjadřovat osobnost člověka, momentální impresi.“ A co tedy jeho koncertní vzevření konkrétně znázorňovalo? „Třeba rozpraskanou lebku – miluji starobylý věci, dávný bytosti a tohle mi tu starobu hrozně připomíná. Kdybych mohl obrůst mechem, klidně bych obrost,“ zalykal se smíchem a o verzi, že by mohlo jít o vyjádření rozpolcenosti, nechtěl ani slyšet.

KROOTÁ PRAVDA
Nedílnou součástí Valterova života je satanismus, ke kterému se dle svých slov dostal hrozně dávno, ale aktivně se mu začal věnovat zhruba v roce 1988, což mu přineslo konflikty s tehdejšími policejními orgány. V porevolučním závanu svobody se osobně spojili s hlavním představitelem First Church Of Satan v San Francisku – Antonem Szandorem LaVeyem, avšak poměrně brzy pochopil, že na americké straně není vše v pořádku a tak 1. října 1991 založil Československou církev Satanovu. Naprostou většinu administrativy postoupil do Prahy a sám už pouze přijímal nové členy. „Nemůžu dělat dvě věci naráz a obě dobře. Pro mě je hudba a Root na prvním místě, a pokud jsem nechtěl flákat Církev Satanovu, musel jsem ji předat dál.“ Nepovažoval to však za nějaký odklon, satanská filozofie stále prostupovala celým Big Bossovým životem. „Žádná pravidla nemám, na co? Řídím se základní poučkou: Dělej si, co chceš – to je zákon. Já si taky celej život dělám, co chcu. Je ale nezbytné si uvědomovat, že vždycky musím být připraven nést důsledky svých skutků. Naprosto za všechno, co člověk udělá, musí nést odpovědnost.“ K tomu jistě není třeba nic dodávat, Big Boss však přesto rád poslouží jednoduchým příkladem: „Když dám silnějšímu borcovi do tlamy, musím být připraven, že mě sežere jak psa. To už si musím rozmyslet, jestli mu ji mám dát nebo ne.“

PROOTY VÍRY
Jeho životní názory a potřeba sdělení se odrážejí nejen v textech Root, nýbrž i v knihách. Publikoval dvě, obě s ryze osobní a subjektivní náplní. Rozhovory se Satanem zachycují soukromý pohled satanisty Valtera na současný svět a jeho filozofii, či jak dodává, spíš na filozofii současného bordelu. Nové Satanské rituály sepsal víceméně na žádost členů Církve Satanovy. Jelikož rituály vymyšlené v Americe počítají s naprosto jinou mentalitou národa („Oni jsou víc konzumní a komerční než my tady ve středu Evropy, my jsme víc zatíženi na mystiku.“), popisuje několik na starém kontinentu praktikovaných rituálů navíc. Vše originál myšlenky made in Bog Boss. Mimoto je autorem jediného řádného českého překladu LaVeyovy Satanské bible. Pro příznivce Root i satanismu nazpíval neoficiánlí stanistickou hymnu Píseň pro Satana. Ta se po letech zpívá nejen na koncertech Root. Navíc už dávno překročila české hranice a stala se součástí metalových koncertů po celém světě, kde ji dodnes zpívají v češtině.

Další na seznamu Bubáků bude příští sobotu 18. února kytarista Black Sabbath Tony Iommi.

text a foto: archiv