Prodigy aneb rohypnol pro dobytek

Vydáno 03.03.2012 | autor: redakce

Když zmlkne stroj, rozhostí se zlověstné ticho. Ticho před bouří. Vulkanické erupce, alespoň v případě britské supermašiny Prodigy, přicházejí v ničivých vlnách tsunami. Jednu takovou na nás sešlou i letos v červenci na festivalu Rock For People.

Prodigy aneb rohypnol pro dobytek Prodigy aneb rohypnol pro dobytek


lenushqua-149406Když totiž ještě do poloviny 90. let bylo spojení tvrdého rocku s taneční hudbou jen pikantní koketérií, brutální argumenty těchto hybridních ďáblů z Essexu už nenechaly nikoho na pochybách, že se oba kontinenty posunuly fatálně k sobě a zrůznily krajinu do té doby nepoznanou silou. "Prodigy zahájili techno-metalovou revoluci," hřímal v červenci 1997 anglický týdeník Kerrang!. Když v témže roce v této tradiční baště tvrdého rocku katapultovali čtenáři v anketě Prodigy na první místa v kategoriích Koncert, Skladba a Videoklip roku, bylo jasné, že se zrodil nepřeslechnutelný fenomén. Opravdové znamení doby – tvrdý rock v koexistenci s dance music, ostře namíchaný koktejl s brizancí všeho možného kořeněného: hiphopu, rapu, industriálu, breakbeatu. A přitom to byl jen logický posun od záchvěvu k posunu zemské kůry – už rok předtím totiž zaplavili divácké ohlasy v rekordní míře tradiční televizní pořad Top Of The Pops. Důvod? V pořadu totiž nechyběl klip k tehdy aktuálnímu Firestarter, který za pár měsíců poté dosáhl prodejní hranice jednoho milionu. Liam Howlett mohl s gustem rodit další bestiální samply, Maxim koulet satanskými zraky a Keith Flint střihat růžky svého do té doby nevídaného dvojčíra. Málokdo tehdy věděl, že tahle zvláštní kapela není vůbec nová, nová byla pouze doba, která konečně láskyplně přivinula na prsa tohoto jedovatého hada, který se skrýval v tichém hnízdě a trpělivě čekal na svou plazí hodinu.

SLET HAVRANŮ
Co předcházelo zjevení tohoto mutanta-vlkodlaka? Je třeba přetočit hnáty orlojů do doby, kdy ve Velké Británii mládež ječela "aceeeeeeeed!" a škubala sebou do hudby, která ze všeho nejvíc připomínala klaksony automobilů. Rave scéna byla tehdy pouhý rok mladá.

V roce 1988 šestnáctiletý jinoch Liam Howlett – pozdější hlavní skladatel a klávesový comp-mág Prodigy – opustil školu v essexském Braintree, nadchl se pro hiphop a začal s prvními hokus mix pokusy, převážně na nádobíčku svého kamaráda, přičemž mu bylo osm let výuky na piano najednou k velkému užitku. Když se otevřela možnost, aby nastoupil do souboru Cut To Kill z nedalekého Chelmsfordu, neváhal. Projekt však podle jeho gusta až příliš přešlapoval na místě a potácel se odnikud nikam. A když se mladý Liam o několik měsíců později shodou náhod octl v lokálním klubu The Barn, začala se jeho hudební kariéra ubírat jasnějším směrem. Atmosféra místa a zdejší komunity na něj dýchla ostrým závanem energie, Howlett téměř přes noc opustil Cut To Kill, začal intenzivně navštěvovat kluby, peníze vrážel do desek a své znalosti o hiphopu začal využívat ve formování a komponování vlastních skladeb.

Zhruba v tu dobu se domů do Braintree po osmiměsíčním poflakování po Evropě na motocyklu vrátil Keith Flint, aby zjistil, že všechny místní kluby postihla horečka rave. Začal se objevovat v The Barn, spolu s dlouhatánským elektro-maniakem jménem Leeroy Thornhill. Z klubu se šlo rovnou pařit na pláž, kde jednou uslyšel DJ Liama, jak to hustí přímo z otevřené zadní kraksny karavanu. Požádal o nahrávku, potěšený Liam vyhověl, natočil Keithovi celou kazetu vlastního materiálu a nahoru napsal "PRODIGY" (Zázrak). Protože klávesy, které zrovna nejvíce využíval, byly značky Moog Prodigy...

prodigy5Keith zůstal po poslechu naprosto ohromený. Ihned natěšeně Liama přemlouval, aby okamžitě založil kapelu se třemi tanečníky – s ním, Thornhillem a svou tehdejší přítelkyní Sharky, kteří budou křepčit na Howlettovu muziku. Liam stejně tak nadšeně souhlasil, ale při vědomí, že budou rovněž potřebovat kvalitního MC, přitáhl do začínající kapely z Peterbourgough človíčka, který si říkal Maxim Reality (28) a byl už známou figurkou na tehdejší reggae scéně. Na konci roku 1990 odehrají Prodigy své první vystoupení a dostanou lano od firmy XL Records.

ESSEX ACID APPEAL
Rave scéna roku 1990 rockové fandy zajímala asi jako Pamela Anderson Eltona Johna. Ještě více zařadit věci do kontextu znamená uvědomit si, že rok, kdy Prodigy podepsali nahrávací smlouvu, byl rokem, kdy headlinerem doningtonského festivalu byli Whitesnake a Biohazard hráli před 30 lidmi ve Walthamstow Royal. Ale byl to i rok, když Faith No More byli na turné na podporu znamenitého alba The Real Thing a Nirvana koncertovala v londýnské Astorii.

Prodigy vydali svou první nahrávku, čtyřskladbové EP What Evil Lurks v únoru 1991 a když se dílko dostalo na 31. příčku v oficiálním tanečním žebříčku, začalo být vše velmi zajímavé. V srpnu téhož roku – už bez Sharky – provětrá žebříčky druhý singl Charly jako vichr a najednou se vyrojí davy imitátorů a nýmandů, kteří se snaží přiživit na nenadále vyšlehlé popularitě Prodigy. Na svou dobu byla Charly nesmírně inovativní a neotřelou záležitostí, přesto si ji však v budoucnu budou rockový fanoušci připamatovávat jen jako další z fádních a otravných "bzukotů", které tehdy zaneřádily éter. Prodigy však bodují albovým debutem Experience a podnikají úspěšné americké turné jako otvírák pro Mobyho. Svět hudby se dramaticky mění. V roce 1993 najednou znějí z rádia Rage Against The Machine a Nirvana a soundtrack k filmu Judgment Night přináší nečekané, ale zároveň báječné spolupráce – Faith No More křepčí bok po boku s Boo-Yaa T.R.I.B.E. a Biohazard plavou v jednom mixujícím oceánu s Onyx. Liam Howlett později cituje tento revoluční soundtrack jako jednu z nejvlivnějších inspirací: "Když zazněl hiphop spolu s tvrdou kytarovou muzikou, bylo to jak blesk z čistého nebe. Rocková scéna potřebovala rytmus a funkové aroma jako sůl. Najednou se začalo experimentovat s groove a všechno fungovalo. Předtím jsem nebyl z tvrdého rocku vůbec nadšen. Snad s výjimkou Led Zeppelin..." Rave scéna potřebovala nutně injekci, protože se ořezala na pár zdrogovaných zoufalců, tančících na všechno s repetitivními beaty. Již téměř legendární je den, kdy se Prodigy, poté co odehráli festivalové vystoupení před dvaceti tisíci znuděnými ravery, šli projít. V jednom stanu narazili na Biohazard, kteří hráli před nepoměrně menším obecenstvem, ale nálada byla úplně elektrizující. Howlett a spol. si řekli: "Proč to, do prdele, neděláme podobně?"

maximODKOPNUTÁ GENERACE
Druhé album Music For The Jilted Generation (1994) znamenalo odchod od všeho, co kapela spáchala předtím. Bylo samozřejmě opět tanečně orientované, ale vše přikrývala náladově daleko temnější a zvukově tvrdší aura. A hlavně tu zněly – šok! horor! - kytary. Album nemohlo být načasováno ideálněji. Kromě nadstandardního sepětí tvrdého rocku s taneční hudbou zároveň i textově ostře útočilo na snahy britské vlády okleštit vzmáhající se klubová dance party a přídavnou kulturu. Na vnitřním přebalu je symbolický obrázek: policejní úderka na jedné straně hlubokého kaňonu, na druhé banda raverů. A most spálen, zbourán, odstřižen. "Policie začala tvrdě postihovat uvolněné party," vzpomíná Flint, "byli jsme svědky množství nechutných scén a extempore, tím albem jsme chtěli vyjádřit náš jednoznačný postoj." Podařilo se více než úspěšně. První místa prodejních žebříčků nejen doma v Anglii a zvláště znamenité koncerty, na které se sjížděli fanoušci z celého světa. "Psychopatický maniak" Keith Flint a strašidelný Maxim rozpoutávali vizuální peklo, Howlett s novým live kytaristou Jimem Davisem se starali o to sonické – na Glastonbury 23. června 1995 už se soubor představil jako hlavní tahák! A chytlavé "tribal beats" Voodoo People a temné hypnotické rytmy Poison masy okouzlily. Snad nikdy se neoctl klasický rock na tak vzdálené periférii jako v onu deštivou neděli v piltonské kotlině.

V březnu 1996 se poprvé ve výrazné míře jako vokalista představil i Keith Flint (singl Firestarter) a Prodigy nikoho nepustili na špici žebříčku téměř celý měsíc, vše podtrhl i řádně stylový a kontroverzní videoklip a množící se negativní postoje vůči kapele z řad ortodoxních rockových fanoušků i arbitrů etiky. Prodigy tím, že originálně a inteligentně propojili oba žánry, zároveň paradoxně rozdělili tábory jejich fanoušků na nesmiřitelné zákopy, ale mladší generace byla lapena na háček jako kapřík. Jak také jinak, když Firestarter zařazovali do svého koncertního menu i milovaní vlajkonoši nezávislého rocku typu Smashing Pumpkins či Přesidents Of The USA. Jako by každý chytil horečku zvanou Prodigy, a to i přesto (právě proto?), že se kapela vyhýbala tisku jako anděl pentagramu. Ten ji nešetřil. "Prodigy zavraždili rave," hlásaly titulky specializovaných dance magazínů. Co víc si kapela mohla přát, než tyto nebubřelé šlehy, které se jí nijak nedotkly? Samozřejmě, nepočítáme-li fakt, že jí rapidně zvedaly popularitu.

KOTEL ENERGIE
V roce 1997 vydal soubor album Fat Of The Land, které bylo labutí písní pro kytaristu Davise, kterého vystřídal Gizz Butt (ex-English Dogs), jenž do soundu vnesl ještě větší dávku agrese a energetického potenciálu, byť se musel vyrovnat s šokem, když přes noc vyměnil dvousethlavý hlouček fans za 50 tisíc nadšenců na festivalu T In The Park. Singl Breathe opět zaznamenal mohutnou odezvu, podepřený videoklipem, v němž na sebe Maxim s Keithem téměř fyzicky útočí: "Psychický tlak a energie mezi námi tvoří podstatnou část vizualizace při live show," komentoval Maxim.

prodigy-22live9727"Na Fat Of The Land jsou určitě věci, které nebudou přijaty bez výhrad,"
svěřoval se hlavní skladatel Liam Howlett, "ale je třeba si uvědomit, že rád skládám věci tak, aby čněly do výše. Tu si však člověk uvědomí jen tehdy, když pozná i takříkajíc nižší prostory." Další festivalové i tour jízdy, téměř deset milionů prodaných kusů a status jedné z nejlepších live kapel světa – to byla odpověď, kterou Liamovi a jeho kohortě vzkázali nadšení přijímatelé jejich pekelného dance rocku. Hiphop, dance, punk, rock – vše brutálně vyškrábáno z těch nejzasutějších rohů rock'n'rollové historie, sežvýkáno a vyplivnuto v neodolatelném stylu ala Prodigy.

V květnu 2011 kapela vydala svou první živou desku plus DVD s názvem World's on Fire dokumentující jejich do té doby největší koncert na stadionu Milton Keynes Bowl z léta 2010. Filmový debut netradičním způsobem propojil fanoušky v jeden čas na různých místech: byl totiž promítán ve vybraných kinech po Evropě během jedné noci.

The Prodigy jsou proslulí svými strhujícími show před deseti- i stotisícovými davy. Například v loňské sezóně předvedli svou energickou show na jednom z největších evropských festivalů Woodstock v Polsku, na nějž zavítalo – i díky Prodigy - více než 700 000 návštěvníků.

Letos se na Rock For People se fanoušci kromě notoricky známých výpalek Breathe, Firestarter či Smack My Bitch Up dočkají nejčerstvějších ochutnávek z nového alba. Podle slov Liama Howletta bude nová deska follow-upem alba Invaders Must Die z roku 2009, chybět ale nebudou ani novátorské postupy nebo příslovečná břitkost Prodigy. Nechme se tedy překvapit, jaké pecky už za několik měsíců kapela ve svém setu na hlavním stage odhalí.


MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE...
...název alba Always Outnumbered, Never Outgunned (Vždy přečíslen, nikdy přestřílen) je inspirován stejnojmennou sbírkou povídek známého amerického autora detektivek a thrillerů Waltera Mosleyho. Byla publikována v roce 1997.

...když týdeník Kerrang! umístil Prodigy v roce 1997 dvakrát na titul, bylo redakci tohoto druhdy striktně rockového periodika vyhrožováno smrtí.

...Prodigy v roce 1997 odmítli nabídku kontraktu Madonnina vydavatelství Maverick, který by jim jednorázově vynesl 2 miliony dolarů. O tři roky později se firmě přece jen upsali.

...Maxim se v červnu roku 2002 oženil na jihu Francie se svou dlouholetou přítelkyní a zpěvačkou Nat a za svědka jim byl Liam Gallagher z Oasis.

...Maxim vydal převážně hiphopovou sólovku Hell's Kitchen. V největším hitu Carmen Queazy hostuje zpěvačka Skin (ex-Skunk Anansie).

...Keith Flint žije se sedmi psy sám v Essexu a na zadní zahradě má vybudovanou motokrosovou dráhu. "Miluju pohyb a mám tolik energie, že by mě zabila, kdybych ji neventiloval jinak..."

Další díl rubriky Bubák vyjde v sobotu 10. března a na přetřes přijde Shane MacGowan z The Pogues.



text a foto: XL Recordings, archiv

zavřít
[banner1]