Metalománie: IV. díl Galerie epizodních královen

Jednou ze stěžejních zpěvaček byla Hana Zaňáková, přejmenovaná králem popových kýčů Petrem Hannigem na Lucii Bílou. V polovině 80. let byla vedena coby stálý host Arakainu. „Byli jsme se s kapelou podívat na nějakým koncertě v amfiteátru na Konopišti, a abychom se tam necamrali vlakem, vezl nás muzikantským autobusem jeden kamarád, kterej s ní v tý době chodil. Navrhl nám, abychom se po tý akci jeli podívat na její vystoupení s kapelou Rock Automat na nějakou zábavu a my v rámci pokračujícího večírku souhlasili. Tam jsme ji slyšeli poprvé a navrhli jí, jestli si s náma nechce někdy zazpívat jako host,“ popisuje první setkání Aleš Brichta.

Metalománie: III. díl Dobývání metalových pozic

Ještě než definitivně opanovala populární scénu a stala se miláčkem národa, zblbla nejednu metalovou hlavu. Vnitřní rovnováhu kapely však prý Bílá nevychýlila. „V tomhle ohledu žádný problém nebyl. Ten vznikl až později, kdy se Lucka stala mediálně známější a vyčůraní pořadatelé ji začali psát na plakáty, i když věděli, že s námi vůbec nepřijede, protože má závazky jinde. Kluci se naštvali, že Arakain není doprovodná kapela nějaký zpěvačky, která s námi navíc jezdí jen jako host se třema písničkama, navíc nepravidelně, a že to takhle prostě nejde. O vyděšených babičkách, který přišly na Neposlušné tenisky, ani nemluvě. Po Metalfestu 87 v Brně jí pak kluci oznámili, že končí, protože to tímhle způsobem nemá cenu. Lucka to sice obrečela, ale snad i pochopila. V danou chvíli to bylo asi nejrozumnější, co se dalo dělat. Ono v tý době bylo obtížný se vůbec o Arakainu někde zmínit v médiích, natož pak mít možnost něco vysvětlovat.“ Posléze ještě Bílá krátce koketovala s konkurenčním Vitacitem. „A na to jsi přišel jak?“ durdí se Aleš směrem na Miloše Doležala.

„Lucie Bílá s námi koketovala jen proto, že se dozvěděla, že budeme ve filmu. Koncerty s námi hrála velmi málo, myslím, že jenom kolem toho filmu. Když Horká kaše přestala fungovat, Bílá se od nás zase odpojila a vrátila se za jinými. K tomu filmu s ní vzniklo i docela kultovní demo, ale nejsem si jistej, jestli všechny ty písniky na plátně proběhly. Asi se toho natočilo víc. Už si to nepamatuju přesně, ale mám dojem, že nějaký texty jsme dostali ke zhudebnění a některý písničky zas napsal někdo jinej, možná Martin Kratochvíl (no jistě, kdepak Svoboda – pozn.aut.). Docházelo ke klasickým tlakům kvůli OSA, chtěli se pod to podepisovat různý lidi, jen aby dostali peníze.“

Metalománie II. díl - Trýzně první sklizně

UMĚLÝ PRODUKT

Nedostatek metalových zpěvaček si uvědomil i Radim Pařízek a zkusil to jinou cestu. Vrozenou rockerskou duši nahradil manažerským plánem. Jenže Tanja Kauerová se po nadějném vzletu trvaleji neuchytila. „Dokud tady panovalo socialistické prostředí, kapitalismus a zákony showbyznysu nikomu nic neříkaly. Já je vždycky ctil, ale v dobách konce socialismu u nás šly některé věci překrouceně. Když se objevila zpěvačka, neřídila se zásadami showbyznysu, ale vždycky byla něčí milenkou a na základě toho se prosazovala. Vzpomenu páry Štaidl-Bartošová, Pavlíček-Basiková, Ivo Pavlík-Heidi nebo předtím Špinarka. Já na to používám kouzelnou větičku, že každý muzikant si musí zažít svoji zpěvačku.

I mně se to s Tanjou podařilo. Prostě najdeš někoho, kdo dobře vypadá, kdo jakž takž zpívá a snažíš se ho tlačit nahoru. Dostanete se však do fáze, že se přestane řídit zásadami showbyznysu, všechno je najednou na dobrý slovo, takže si ta zpěvačka začne prosazovat své teorie, myšlenky a představy. Plány se najednou rozpliznou, ona sice vyskočí nahoru, ale zase rychle spadne dolů. K tomu došlo i v případě Tanji, která měla pocit, že bigbít se pro ni nehodí, že musí být romantická a zpívat písničky jako Iveta Bartošová. Možná, že dobře zpívala a mohla rockovou parketu obsadit, ale bohužel se rozmělnila, vycouvala víc k popu, pak k ještě většímu popu a nakonec doztracena.“

Stejně jako Aleš ani Radim, jehož Citron krátce s Tanjou hrál, rozklížení kapely kvůli ženskému elementu nezaznamenal. „Tanja s náma občas hrála jako předkapela, ale Citron ji doprovázel jenom na jednom turné. Myslím, že fanoušci naše spojení s Tanjou nevzali špatně, ale možná se to nemělo stát. Její kapela se pak rozpadla, protože ti muzikanti měli pocit, že hrají něco, co jim někdo nadiktuje, a ne to, co oni chtějí. A zase jsme u nedodržování zásad showbyznysu.“

SAMIČÍ PŘÍSTUP

Předběhneme-li trochu čas a přehoupneme se krátce přes revoluční zimu 1989, musíme zmínit dvě výhradně dívčí metalové kapely. Loretta, jejíž zpěvačka Daria Hrubá dnes pracuje v brněnské televizi a je možné ji potkat před i za kamerou, sázela nejen na heavy metal, ale i na svůdné kostýmy zvýrazňující lepou ženskost. Zůstalo po ní eponymní album (1991) a klip Hrobník. Zato black metalové trio Lochness z Plzně se přes pochybnou úroveň stalo téměř legendou. „Paráda. Byly to kámošky a hlavně holky, co dělaj tvrdou muziku, což bylo celkem vzácností,“ pomrkává Otakar Hereš (43), v té době hájící barvy Kryptoru.

„Ty jsme měli docela rádi a docela jsme se s nima kámošili. Byly to správný sexy rajdy,“ směje se Tomáš Kohout (37), od dob Master’s Hammer známý coby Necrocock. Nejhezčí vzpomínky má ale nepochybně Martin Kolínský (40) alias Kolins z Debustrolu, omezující svůj komentář na strohé: „Jó, se dvěma jsme píchali...“
Tělesné spříznění naopak evidentně nepostihlo soubor V.A.R., neboť „umělecký vedoucí“ Jan ‚Jeny‘ Janota (46) tápe. „Vím, že existovaly, ale ani netuším, jestli jsme s nima někdy hráli. Byli jsme tehdá hodně pod parou, tak se dost věcí smazalo...“

Reputaci V.A.R. trochu zachraňuje zpěvák Pavel ‚Berun‘ Berger (43) s jiným tipem. „Lochness jsem nikdy neviděl ani neslyšel, i když vím, že hrály. Pamatuju si ale na J.I.P. a to bylo v pohodě. Dvě holky a kluk, kravál, řev, energíja.“ Po velmi podprůměrném demu Canterwille z 90. Lochness překvapili skvěle šlapajícím záznamem svého největšího hitu Zduř péro kuř na sampleru Death Metal Session z téhož roku. Ve slovech Jiřího Valtera (57), čili démonického frontmana kultovních Root Big Bosse, ožívají dávné spekulace. „To byla velká legrace, myslím, že tenkrát za ně všechno nahrávali Törr. Ale jinak to byly veselý holky.“ Pravdu prý nezná ani Kolins, který by ji s ohledem na výše uvedené měl mít z první ruky. „Nebyl jsem u toho a děvčata tvrdila, že to nahrávala.“

Pokračování příště.

text: Daniel Folprecht foto archiv

Témata: Metalománie, Lucie Bílá, Arakain, Aleš Brichta, Tanja, Citron