NOVÁ VERZE TUBULAR BELLS

Mike Oldfield Tubular Bells 2003 Představte si, že jste se vrátili do roku 1972. Svět je úplně jiný. Neexistuje Internet, ani mobilní telefony. O roku 2000 se mluví jako o vzdálené, scifi budoucnosti. Acid house, new age – tím všem teprve lidstvo projde. V té době někde na jihu Anglie nadšený, talentovaný devatenáctiletý kluk nahrává ve studiu svou hudbu. S použitím až 30 hudebních nástrojů natáčí instrumentální album, které překlene hranice mezi rockem, psychedelickou hudbou, klasikou a avantgardou. Album vychází v roce 1973, a společně s Dark Side Of The Moon od Pink Floyd, se stane odrazovým můstkem pro další vývoj populární hudby. Devanáctiletý kluk se jmenuje Mike Oldfield a jeho album Tubular Bells. U příležitosti 30. výročí vydání tohoto alba přichází 26. května Warner Music s jeho úplně novou verzí – zcela nově natočenou a zprodukovanou Mikem Oldfieldem. Album Tubular Bells představuje v historii populární hudby důležitý bod. Podřilo se mu udržet se po mnoho let na vrcholcích hitparád, předznamenalo příchod ambientní hudby, new age či techna a prodalo se ho více než 16 miliónů kusů. Album Tubular Bells mělo také velký vliv na tvorbu a vývoj mnoha dalších hudebníků: „Tubular Bells je velmi hypnotická hudba, velmi poutavá,“ říká Chanrasonic, kytarista Asian Dub Foundation. „Tubular Bells´ - to je pro mě akustická verze ´Autobahn´od Kraftwerk“, tvrdí o něm Phil Hartnoll z dua Orbital. „Když mi bylo deset, utkvěla mi tahle hudba v hlavě. Byl jsem před pubertou a líbila se mi hudba pro dospělé. Tak odvážná, tak nová – cože, jen jedna skladba na jedné straně alba? Takové věci nám ukazovaly, jak skládat instrumentální hudbu, která však není klasická.“ Nicméně Mike Oldfield vždy toužil album přetočit. Cítil, že na se něm podepsaly tehdejší omezené studiové technologie.“Pokaždé, když si poslechnu původní verzi, slyším chyby." Avšak donedávna mu v novém natočení bránila pětadvacetiletá smlouva. Oldfield, který byl vždy o krok napřed před nejnovějšími technologiemi, si byl velmi dobře vědom toho, co se s Tubular Bells dá podniknout v současných technických podmínkách. „Čím déle jsem na ní pracoval, tím více začínala žít svým vlastním životem“, říká Mike. “Je to skoro jako by teď byla úplně nová“. Navzdory svým detailně propracovaným melodiím, nepředstavovaly Tubular Bells žádný podivný new age experiment. V jiném kontextu – jejich ústřední téma bylo natolik strašidelné, že se objevilo i v hororu Williama Fiedkina The Exorcist (Vymítač ďábla) a jednoduchý pianový motiv snad už pak v každém následujícím hororu. Asi proto, že Tubular Bells je album, na kterém najdete stejně tolik světla jako tmy. Natočit tohle album bylo otázkou života a smrti, říká dnes Mike. Pro něj znamenalo únik z nefunční rodiny. „V té době jsem byl v hrozném psychickém stavu. Když jsem nedělal hudbu, byl jsem hrozně paranoidní. Takže hudba byla jediné místo, kde jsem byl natolik zaujatý, že jsem se cítil v pohodě a bezpečí.“ K albu Tubular Bells se Mike Oldfield vrátil v roce 1992, kdy vydal Tubular Bells II natočené v Los Angeles. Album mělo koncertní premiéru na koncertě na Edinburghském hradě, který vyvrcholil obrovským ohňostrojem a běžel v televizi po celém světě. V polovině 90. let se Mike Oldfield přestěhoval na Ibizu, kde si navrhl a poté postavil dům na útesu. Začal pravidelně navštěvovat některé z místních klubů, jako je např. klub Pacha, kde pozoroval při hraní Dje Pippiho. „Chodíval jsem k djskému pultu, představil jsem se, sedl si a nechal si přinést něco k pití. Nechodil jsem se tam bavit, bylo to spíš jako „a co je tohle?“, říká. Pippi se později podílel na Oldfieldově albu Millenium Bell, které vyšlo v roce 1999 a se kterým Mike vystoupil při oslavách roku 2000 v Berlíně. Na pokračování Tubular Bells III je znatelný vliv klubové hudby. Oldfield nasál ostrovní klubovou kulturu a interpretoval ji po svém. V roce 2002 vyvinul Mike Oldfield vou vlastní počítačovou hru, která vyšla jako součást jeho nejnovějšího alba Tres Lunas. Nová verze Tubular Bells u nás vychází 26.května.

www.mikeoldfield.com