REPORT Z KONCERTU LENNYHO KRAVITZE

Na avizovanou sedmou hodinu se do vysočanského T-Mobile Parku valily vskutku davy. Davy lidí, kteří čekali mimořádný výkon od LENNYHO KRAVITZE, který se po osmi letech vrátil do Prahy. Ale nepředbíhejme, Minister of Rock´n´roll (jak sám sebe nazývá v úvodní písni posledního alba Baptism) má ještě dobré dvě hodinky do začátku své show.

Poté, co odezněl hutný rock sanfranciského tria BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB, kolem půl osmé nastoupili na pódium STEREOPHONICS. Kapela velšská, kapela s nábojem, kapela, která možná odvedla lepší práci než onen aktér, kvůli kterému přišla většina diváků. Od začátku svého koncertu poutali pozornost neotřelou směsí rázného rocku, silných melodií a zpěvákova nakřáplého hlasu. Ač bývá úděl předkapely nevděčný, kdy často plní jen jakousi nažhavovací funkci (přišli jsme přece na Lennyho), Stereophonics tento handicap překročili a připravili živnou půdu pro zatím ještě odpočívající hvězdu.



Kravitzově vystoupení předcházely zdlouhavé, ale nutné úpravy pódia (černá plachta zakrývající skoro celou stage asi měla umocnit naše očekávání), a tak se všichni těsně po deváté večerní třásli očekáváním. Začátek se jevil více než slibně - aktuální singl Where are we runnin´? má ten správný drive a je dostatečně chytlavý. Kdo očekával čtyřicetiletého rutinéra, se zmýlil, před námi se totiž zjevila do džín oděná postavička s černou čepicí, energicky poskakující po pódiu.



A spustila ty nejznámější, pro někoho možná trošku ohrané, ale upřímné výpovědi z let minulých. Kdo by neznal Mama Said, It Ain´t Over ´till Its Over nebo Again? Naopak písněmi z poslední doby výrazně šetřil. Že by cítil svou setrvačnost, v které se trochu sám uvěznil? Z červnového alba se totiž objevila už jen California.



Jak už se tak pomalu stává pravidlem, i Lenny nezapomněl na „poselství“, jenž umělec sděluje svým fanouškům. Nic proti, Paul McCartney před třemi týdny vyzýval k míru, stejně tak činil i Kravitz. Ale my jsme přišli hlavně kvůli muzice, že…



Snad nejsilnější částí večera byl dlouhotrvající jam se sóly členů kapely. Lenny jim dal dostatečný prostor, a tak mohli předvést své umění v plné kráse. Ať se jedná o tříčlennou dechovou sekci, o bubeníka (kam se poděla dlouholetá afrobubenice Cindy Blackman?), věrného kytaristu Craiga Rosse nebo vokalistku. Sám se pak při jazzfunkovém intermezzu ukázal za bicími.



V závěru základní části koncertu Kravitz vytasil nejsilnější zbraně. S publikem nejvíce zamával trojblok American Woman, Fly Away a hlavně stejnojmenná píseň ze třetího alba, Are You Gonna Go My Way. V té chvíli mu skoro každý „zobal z ruky“. A co udělá zpěvák v tuto chvíli? Odejde.

Aby se posléze pompézně vrátil. Aby zapěl vynikající I Belong To You. A aby nám ve finále sdělil již druhé poselství tohoto večera, na které navázal letitým a gradujícím Let Love Rule. Přídavků jsme si ale jistě zasloužili víc. Koncert netrval ani dvě hodiny a na řadu očekávaných skladeb se nedostalo. Ale kdo jiný si může dovolit takhle si zahrávat s posluchačstvem? L a K je správně. Kravitz slíbil, že se brzy vrátí a znovu u toho určitě bude početná masa českých fanoušků a fanynek.

Klára Doležálková
Fotky Tomáš Martinek