RECENZE: Debbi versus Olga Lounová

DEBBI
TOUCH THE SUN
Sony Music

Přestože cover desky vypadá jako obal porno DVD Právě 18, uvnitř najdete paradoxně krotkou a umírněnou dávku popu, který na Ostrovech frčel spolu s Katy Perry před pár lety. Buďme ale rádi, že má aspoň někdo chuť zkusit ve „Vondráčkogradu" a „Davidolandu" něco „západního".

Debbi má obrovskou výhodu, že je mladá a nemohla tak do tvůrčího procesu moc kecat. A to je jedině dobře. Producent Martin Ledvina kolem sebe dokáže koncentrovat zajímavé muzikanty, kteří jsou ochotni mladé zrzce napsat moderní a jednoduché písničky.

Hlavně Janě Kirschner by Debbi měla líbat ruce. How I Can a Paris patří k vrcholům desky, a jako by vypadly z repertoáru Amy Winehouse nebo Adele. Pro předpotopní playlisty tuzemských rádií skvěle poslouží písničky od Honzy Ponocného, který dostál svému příjmení a Možná se mi zdáš a Tell Me mají zvláštní dar uspat i člověka trpícího insomnií.

V bookletu Debbi děkuje Creative Music House „za krásnou píseň Touch The Sun", se kterou udělala díru do IFPI světa. Co na tom, že s téměř identickou skladbou (ne)bodovala před osmi (!!!) roky Erin McKeown (k porovnání ZDE) a v bookletu o ní není ani zmínka. Debbi není objev domácí scény ani její spása. Je to dobře vypadající produkt, jemuž dokázal šikovný tým v čele s Martinem Ledvinou napsat na české poměry nadprůměrnou desku. A to vlastně není málo...

5/7

OLGA LOUNOVÁ
ROTUJÍCÍ NEBE
Universal Music

„Tahle deska je můj splněný sen," píše Olga v bookletu. Rotující nebe je ale spíš noční můrou. Olga umí krásně zpívat a od Ondry Ládka zdědila ambice psát provokativně nevšední texty, což je asi nejzřetelnější v Žijem (Jsem přetechnizovanou ovcí / Na kterou uvalili opci). Slova ale málokdy korespondují s náladami písní a působí stejně přirozeně jako vibrátor v obchodu s náboženskými předměty.

Nevyšla ani sázka na „osvědčené harcovníky", např. Michal Hrůza si v songu Osoba blízká nevybral zrovna nejsilnější textařský moment (Za oknem prší, mé srdce buší / Venku se blýská a mně se stýská).

Album je z větší části autorské, texty i hudbu si Olga napsala sama, občas vypomohl Ondra Ládek. Nemá příliš cenu komentovat kvalitu muziky; ale už v půlce desky si začnete vážit Ewy Farne a na konci budete milovat lehkost a „inovativnost" mladičké Debbi.

Rotujícímu nebi by pomohl šikovný producent. Olga Lounová opravdu dobře zpívá, a pokud bude mít někdo odvahu umravnit její umělecké ambice a napsat jí písničky na tělo, mohl by splnit (další) sen nejen Olze, ale hlavně posluchačům.

2/7

Marek Pros