LIVE: 30 Seconds To Mars zklamali, The Hives se stali hvězdami Prague City Festivalu

Hadouken!
Prague City Festival, jehož hlavní stage byla orientovaná pod Výstaviště a druhá do prostor Průmyslového paláce, zahájili už ve tři čtvrtě na jednu hodinu odpolední čeští Tleskač. I přes negativní předpovědi na tento den se obloha nakonec umoudřila a nabídla tak prvním příchozím slunečné letní počasí doprovázené uvolněným ska rytmem. V podobném duchu pak na hlavním podiu pokračovali Superhiks z Makedonie.

Hned ze začátku festivalu se ovšem ukázal první nedostatek akce. Pokud jste totiž jednou vstoupili do areálu, už jste ho nesměli opustit s možností návratu. Velké množství návštěvníků tedy raději zvolilo posezení před branami festivalu a užívalo si odpoledního sluníčka ve Stromovce.

Gogol BordelloPo vystoupení Superhiks se spustil program i na druhé stagei. V pravém křídle paláce chvilku po půl třetí zahájili svůj výkon Flattus, vítěz Českého YouTube Festu. Ač byl prvotní plán pořadatelů určitě výborný, akustika v těchto prostorách byla opravdu bídná. Dalšími účinkujícími byli pak The Gaslight Anthem a Middle Class Rut. Prvním jmenovaným se podařilo venku rozpoutat konečně pořádnou festivalovou náladu. Když pak čas pokročil do podvečerních hodin, začala se na pódiích objevovat známější jména. Flogging Molly rozjeli svou irskou zábavu na hlavním podiu po půl páté. Každému příchozímu tak bylo hned do skoku a nálada festivalu díky této partičce z Los Angeles začala stoupat. A opět přesun do budovy. Naštěstí se pořadatelům podařilo na jedničku vychytat, aby se kapely nekryly a návštěvníci si tak mohli v klidu poslechnout všechny účinkující. V Průmyslovém paláci to zatím pořádně rozjeli energičtí Hadouken!. Do své show vložili nálož electro hudby s metalovými prvky. I přes vydýchaný vzduch to v přední části budovy vřelo.

The HivesPo Flogging Molly na hlavním pódiu vystoupili Gogol Bordello, po kterých jste si mohli skočit na české Support Lesbiens. Cikánští Gogol Bordello se svou ska-punkovou show působili místy až přeplácaně, to ovšem nebránilo jejich fanouškům si ně pořádně zaskákat. Cirkusácká banda navíc překvapila publikum cover verzí hitu Pověste ho vejš od Michala Tučného. Roztančenéobecenstvo po nich přejali The Hives, kteří nahradili původní headlinery Blink-182. Pánové ve smokingu předvedli naprosto parádní a a živou rockovou show podtrženou punkovými prvky, díky které se stali jasnými favority festivalu. Frontman Pelle Almqvist dokázal svou šílenost poskakováním, běháním nebo lezením po konstrukci pódia, do které se nakonec sám zamotal.

Na malém pódiu to po deváté hodině rozjeli Skindred. I přes opravdu špatný zvuk a celkem malou návštěvnost udělali „ragga metalisti“ povedenou show pro svoje příznivce. Ke konci jejich vystoupení se začali téměř všichni návštěvníci festivalu přesouvat do místa hlavního dění. V deset hodin měli na hlavní stagi předvést to nejlepší američtí 30 Seconds To Mars.

30 Seconds To MarsS menším zpožděním se na pódiu zpoza znaku kapely objevil frontman Jared Leto, což vyvolalo euforii u skalních fanynek. Hned při úvodním songu Beautiful Lie bylo jasné, že zpěvákův hlas není zcela v pořádku. Ať se pokoušel, jak chtěl, koncert prostě nezvládal uzpívat, což později omluvil nachlazením. I tak byla show velkým zklamáním pro mnohé, kteří přišli na dobrou muziku. Té však bylo pomálu, protože velkou část koncertu Leto zaplácnul konverzací s fanoušky, které si pozval k sobě na pódium. Bod za jeho trpělivost, komunikace se sveřepě mlčícími teenagery asi nebyla jednoduchá, nicméně Jared to bohužel nevzdal a trápil je, sebe i několika tisícový dav nekonečně dlouho. Když už se zdálo, že se blýská na lepší časy, popadl do ruky rozladěnou akustickou kytaru, na níž zabrnkal zhruba tři songy. Notoricky známý hit The Kill tak doslova zabil. Co neuzpíval, to se snažil vynahradit neustálým pokřikováním, klišovité hlášky Put your hands up in the air!, Make some noise!, nebo neustálé Jump! Jump! na kvalitě koncertu tedy rozhodně nepřidaly. Náctileté fanynky se možná tetelily nadšením, když jinak charismaticky působící frontman nechal zrušením bariér „maličkých přijíti k sobě“ a zhruba padesát nejšťastnějších si na singl Kings and Queens dokonce pozval na pódium, to však nic nezměnilo na faktu, že asi jediným slušným songem večera byla hitovka Closer To The Edge. Po více než hodinovém utrpení se koncert nachýlil ke konci a hrstka těch vyvolených se srocovala u vchodu do backstage, aby se setkala se svými hvězdami. I tady ale miláček žen (i mužů?) zklamal, vymluvil se na rýmičku a prchl na hotel. Zvěsti o tom, že 30StM coby koncertní kapela stojí za starou bačkoru, se tak do puntíku naplnily, nelze však pochválit ani práci pana zvukaře, který si nejspíš seděl na uších. Na celém koncertu byla dobrá jedině videoprojekce, výsledný dojem ale bohužel nezachránila.

Tímto ovšem program festivalu úplně neskončil. Kdo chtěl a nepospíchal na poslední metro, mohl si ještě na vedlejším pódiu poslechnout program v čele s House of Pain, který trval až do ranních hodin.



text: Barbora Částová, Marta Pušová, foto: Jan Dvořák
5/7