LIVE: Esperanza Spalding se s kontrabasem musela narodit

foto: Petr VidomusESPERANZA SPALDING
HUDEBNÍ DIVADLO KARLÍN, PRAHA
7. 7. 2011

Na velkém pódiu karlínského divadla stálo křeslo. Vedle něj se tyčila rozsvícená lampa a stolek, na kterém byla připravená sklenice a láhev vína, jen bonboniéra chyběla. Najednou přišla odněkud ze tmy dívka s obrovským afro účesem, jaký už desítky let nikdo nenosí. Pohodlně se posadila, zula si boty a otevřela víno. Napila se a v tom se zvedla opona, za kterou se skrývala kapela ve složení piano (a příležitostně melodyhorn), bicí, smyčcové dívčí trio a doprovodná zpěvačka (a jak se později ukázalo, tak i trumpetistka).

Úvod patřil skladbě Little Fly, kde intimitu narušovalo neustálé cvakání fotografů, což se dalo pochopit vzhledem k tomu, že měli povoleno fotit pouze po dobu prvních dvou skladeb. Poněkud trapně ovšem působilo, když jedné dámě, která ke své práci používala analog, došel film a začal se přetáčet. Kdo to slyšel, musel se za české publikum zastydět. To ještě nikdo netušil, že jediným důvodem, proč vystoupení nedostalo plný počet bodů, budou právě diváci. Na jednu stranu, ačkoliv jich bylo opravdu málo, tleskali, co to šlo, ale na druhou stranu i v naprosto nejnevhodnějších chvílích odcházeli na toaletu nebo se občerstvit… Esperanza ale nehnula brvou a rozjela svou show nejvyšší kvality.

Esperanza Spalding je živým důkazem toho, že ankety a ocenění typu Grammy mají smysl. Jinou otázkou do debaty je, zda si zasloužila být hudebním objevem až v době, kdy vydala už třetí skvělou desku…

Zpívající kontrabasistka v Praze předvedla opravdu úctyhodný výkon. Nevěnuje se žádnému pop-jazzu, nic publiku nenaservírovala na stříbrném podnose a donutila ho přemýšlet. Vysekla několik velmi náročných skladeb a neudělala při nich jedinou chybičku. Parádně fungovala i spolupráce a sehranost se zbytkem kapely. Velice působivá byla píseň, při které se hlasově doplňovaly zpěvačka Leala Cyr a Esperanza. Ta navíc oba hlasy doplnila zpěvem basy.

Teprve šestadvacetiletá Američanka vypadala, jakoby se s kontrabasem narodila, jako by snad byl přirozenou součástí jejího drobného těla. Velký nástroj odložila pouze při skladbě Apple Blossom z desky Chambers Music Society. Té se v průběhu necelých dvou hodin Esperanza věnovala nejvíce. Na umělkyni byl poznat vývoj, jakým se ubírá. Už ji mnohem méně než dříve oslovuje Latinská Amerika, nyní v její tvorbě jsou znát vlivy Asie, Balkánu a židovské muziky.

Nakonec se Esperanza odebrala ke stolečku, vzala si kabátek, obula se a odešla. Doufejme, že se brzy vrátí, a že si ji přijde poslechnout víc lidí. Ačkoliv je čerstvou držitelkou ceny Grammy, stále není na vrcholu. Esperanza je víno, které zraje.

6/7
text: Daniel Maršalík, foto: Petr Vidomus