LIVE z Bažant Pohoda: Platinová M.I.A. vypálila díru do programu závěrečného dne

I poslednímu festivalovému dni vládne sluneční výheň, která všechny spáče vytáhne hodně rychle ze stanu. Poučeni ze včerejšího dne a více než hodinové fronty na sprchy, vyrážíme teď až někdy po jedenácté a had je naštěstí o poznání kratší. V té době právě probíhá na hlavní stagei zvukovka Portishead, takže pár zvědavců postává přímo před pódiem.

K obědu se u mnohých servíruje ledová tříšť a zmrzka, jinak to tady ani nejde. Na Runway stage, která je trochu podivně situovaná na hlavní cestě ke stanovému městečku, se rozehrávají britští We Have Band. Očekávání se nesetkávají s realitou, už s třetím songem se začínám nudit a protože se jejich set kryje se starými známými Prago Union, zamíříme tam. Kato a jeho banda diktují svoje parádní texty (zejména) slovenskému davu, kterému názorně předvádí, co všechno se dá s češtinou dělat, tedy když to člověk umí. V přední části davu drží skupinka několika fanoušků urputně ceduli s velkým červeným nápisem SKLEP, Kato se omlouvá, tuhle pecku už nestihnou, a v závěru se rozloučí se slovy: „Náš čas vypršel, ale jinak nezaprší“.

Peter, Björn and John je kapela, která se stala exemplární obětí svého jediného songu, který vydala v roce 2006. Přesně tak to je i tady. Jakmile dohrají předposlední song Young Folks, spousta lidí míří pryč. WWW se opět vrátili na Pohodu , už tradičně jim patří krytá O2 stage. Přidávají i několik songů z chystané desky, nevynechávají ani Pikolu, která zazněla v Českým lvem oceněném filmu Pouta.  Mimochodem tenhle film jste mohli zkouknout první den v rámci programu festivalového kina. Bohužel v době mezi půl druhou až třičtvrtě na čtyři ráno, což byla pro mnohé opravdu Mission Impossible. Zhruba v druhé půlce koncertu WWW vyleze jedna slečna na konstrukci, která drží horní plášť stanu, a to za nepochopitelného podporování skupinky jejich kamarádů. Po zážitku z roku 2009, kdy se tragédie odehrála navíc jen pár metrů odtud, se na konto zmíněné nedá říct nic jiného, než několik sprostých slov. Nakonec odchází ze stanu za doprovodu jednoho ze členů security týmu.

Nadaná zpěvačka, textařka, producentka, vizuální umělkyně, politická aktivistka, fotografka, módní návrhářka a v neposlední řadě matka. Tohle všechno a ještě mnohem víc je M.I.A. Její set začíná projekcí, která vypadá jak bollywoodská verze počítačové hry The Sims. M.I.A. se s tím nepáře, hned s prvním songem se sápe na zábrany a hecuje dav. Zatímco jiní si tyhle výlety nechávají na později, až když atmosféra koncertu vrcholí, ona na tato nepsaná pravidla kašle. Buď jí to vyjde, nebo ne. Samozřejmě první možnost je správně. S druhým songem tahá na pódium celý houf fotografů, kteří si moc nevědí s touhle nezvyklou rolí rady, ti otrlejší bez mrknutí oka pořizují ty nejraritnější koncertní snímky. Jestli jsem ve shrnutí předchozího dne psala, že Santigold něco chybělo, jen jsem nemohla přijít na to, co to bylo, teď už to vím. Být víc jako M.I.A.. Víc ledabylá a zároveň ujetá, míň strojená a předvídatelně zábavná. Skrz pultík, kterému dominuje zašmodrchané klubko mikrofonů, M.I.A. řve do davu, že tohle je její poslední koncert v tomto roce, který si chce sakra užít. No, všimli jsme si. Když začne sekundující MC vytahovat fanynky z davu, je div, že se holky v zápalu boje neumačkají. Tohle byla jízda od začátku do konce. Jízda, kterou tituluji na největší zážitek posledního dne, pravděpodobně i celé letošní Pohody.

Na solidně rozjeté vlně frčí i islandští FM Belfast, přicházím asi v polovině setu, tedy v tom nejlepším. Napohled nesourodá sedmičlenná parta, funguje na dav naprosto parádně, řečmi o tom, že život je džungle, přeskočí ke coveru Guns N´ Roses Welcome to the Jungle. Axel by koukal.

Po téhle dvojité dávce energické smršti přichází trip hopové zklidnění a další z vrcholných okamžiků posledního dne. Portishead s magickou Beth Gibbons. Set začíná se Silence z posledního alba Third, jediné, co snad ruší výjimečnou atmosféru, jsou naivní kreslené projekce, které se zahloubanou atmosférou příliš nekorespondují. Přídavkem jsou Roads a We Carry On. Skream se po svém loňském vystoupení na Pohodě opět vrátil, nyní v rámci tříčlenného dubstepového projektu Magnetic Man. Fire se musí obejít bez Ms. Dynamite, která je slyšet jen z repráků, částečně to zachraňuje alespoň MC, který s nimi přijel. Na vlně dubstepu pokračuje i DJ Rusko, jenž obsadí krytou stage hned po nich. I když by mohla devadesátiminutová nálož dubstepu začít nudit, Rusko je parádní bavič a hecovač, jeho set sledují na krajích pódia členové Magnetic Man, Benga si něco pošeptá s Ruskem, potom sebere mikrofon a začne hecovat lidi společně s ním.

Patnáctý ročník Bažant Pohoda ukázal i tento rok, že je stále o několik řádů výše, než všechny ostatní české a slovenské festivaly. Výběrem interpretů, organizací a především celkovou atmosférou festivalu, kterou byste jinde hledali marně. Než číst tyhle opěvné řádky, raději se sem příští rok taky vydejte, ať si ji užijete na vlastní kůži.

 Text: Kateřina Nováková, foto: archiv Pohoda