LIVE: Guano Apes oslavili pražský návrat ve velkém

Guano Apes
13. 10. 2011
KD Vltavská 

V roce 2005 ohlásila skupina Guano Apes rozpad. Sandra Nasic se zaměřila na sólovou kariéru a zbytek kapely dal dohromady formaci IO, která se spojila se soulovým zpěvákem Charlesem Simmonsem. Zatímco si Sandra splnila sen a vydala v roce 2007 sólové album The Signal, IO přestavili v roce 2008 debut For The Masses. S deskou se hned několikrát ukázali i v Čechách. V roce 2008 vystoupili na festivalu Rock For People, téhož roku v listopadu pak zahráli v Paláci Akropolis. Tolik krátké přiblížení reálií kapely během její pauzy a můžeme jet dál.

V roce 2009 se dali Guano Apes zase dohromady. Vyslyšeli tak motlitby svých fanoušků, kteří nebyli právem ochotní stoprocentně akceptovat "náhražky" v podobě Sandřiny sólovky nebo pokusu IO navázat na slávu Guano Apes. Jedno bez druhého prostě nefungovalo.

Maximální radost pak přišla v tomto roce. Po několika společně odehraných koncertech Guano Apes také vydali novinku Bel Air. Tu představili letos hned dvakrát, poprvé na Masters Of Rock, podruhé na klubovém koncertě v KD Vltavská.

Kdo už měl s Vltavskou párkrát tu čest, dá mi nejspíš za pravdu, že tohle vážně není ideální prostor pro koncerty. Obrovské sloupy po stranách, nefungující klimatizace, obsluha za barem obvykle nestíhá. Jako jediné plus, které se dá čtvrteční Vltavské připočíst, bylo zákázané kouření. Jinak by bylo ve vyprodaném kulturáku nedýchatelno.

Fronta u vchodu byla před sedmou večerní až na Strossmayerovo náměstí, takže místa v předních řadách byla tentokrát opravdu poctivě zašloužená. Největší fanoušci chodí samozřejmě až po začátku (haha), tentokrát ale neměli nárok. Semknutý dav je nepustil dál než na pár kroků.

Dav rozehřáli norští 22, pár minut po čtvrt na deset už odstartoval set hlavních hvězd večera. Jako první ze setlistu si  odškrtli Quietly z třetí řadovky Walking on a Thin Line. Od prvních rifů uklidnil uši perfektní zvuk, který tady nebývá samozřejmostí. Nové věci měly převahu v druhé polovině. To už si kapela "koupila" plný sál osvědčenými hitovkami jako Open Your Eyes a Pretty In Scarlett a mohla se o něco víc uvolnit.

Zatímco u první zmiňované šlo spíš ještě o zdvořilé recitování společně se Sandrou, u Pretty In Scarlett se už nebylo za co stydět. Stephan suverénně hopsal na reprácích a házel úsměvy jak na blonďatou zpěvačku, tak i k davu. Po přehoupnutí se do druhé půlky setu došlo na zmiňovanou přestavovačku hned třech nových songů z Bel Air, pro které se obměnily i transparetny na podiu.

Největší fanoušci téhle bandy možná namítají, že neoplývá takovými hitovkami jako předchozí tři alba, na druhou stranu ale zachycuje dospělejší verzi téhle bandy, která už dávno není primárně punk-rockem pro skejťáky.

Sandra už není na podiu takový rebel jako bývala, pořád je ale skvělá frontwoman s naprosto perfektním hlasem. Dokáže vyhecovat lidi a působit přitom naprosto přirozeně, bez zbytečné okázalosti, která u zpěvaček často otravuje.

Po zhruba hodinovém setu přišel přídavek. Ten začal instrumentálkou a bylo jasné, že nenechají ladem ani jejich oblíbený cover od Alphaville Big In Japan.

Určitě nepatřím k ortodoxním fanouškům Guano Apes. Nikdy jsem nenosila jejich trička, ani jsem si nelepila plakáty se Sandrou po pokoji. I tak musím uznat, že ve čtvrtek nešlo o žádný vzpomínkový koncert pro sentimentální fanoušky, ale o nadupaný, perfektně odehraný koncert kapely, která je plná energie a má pořád co říct. 

Text: Kateřina Nováková, foto: Jan Krčmář (T-Music.cz)