Po dva roky starém debutu Lungs přichází Florence & The Machine v čele s charismatickou Florence Welsch s deskou Ceremonials. Posluchači mají očekávat určitou změnu a to nejen v textech, které na předchozím albu psala ve svých sedmnácti letech.
RECENZE: Ceremonials od Florence & The Machine je temnější a filozofičtější
FLORENCE & THE MACHINE CEREMONIALS Island / Universal 15 trax + 5 bonusů
Produkci si vzal na starosti opět Paul Epworth a Florence se na jaře na nějaký čas zavřela do slavného londýnského studia Abbey Road a fanoušci si museli na oficiální vydání počkat až do halloweenského dne (v anglicky mluvících zemích to může působit až metaforicky vzhledem k názvu desky).
Co si budeme povídat, debut dosáhl nevídaného úspěchu a to zcela zaslouženě. O to složitější je další tvorba. Pilotní singl Only If For a Night je startem se skvěle laděným beatem a lehce temným synthem, posluchač je uspokojen a čeká, co bude dál. Následuje dvojice hitovek Shake It Out a What the Water Gave Me, ve kterých dá Florence jasně najevo, že co se týče barvy hlasu, málokdo jí může v dnešní době konkurovat. Současně zdůrazňuje svou oblibu v hymnických tónech, avšak na tomhle album jsou daleko temnější.
S baladickou Never Let Me Go se tempo zklidní, pokračuje dvěmi ryze popovými skladbami Breaking Down a s klavírem v pozadí Lover to Lover. U další No Light, No Light se opět pořádně nahlas rozezpívá a po ponuré Seven Devils zaznívá ta energická Florence, jak ji známe, a to v Heartlines a Spectrum. Druhou zmíněnou osobně považuji za vrchol tohoto alba, které může připomenout Howl z Lungs.
Nedivila bych se, kdyby další písně poněkud splývaly. Těch hymnických je totiž nadmíru a občas jsou zabředlé v příliš melancholické a často až filozofické rovině, nicméně Remain Nameless je bezesporu zajímavým experimentem.
Proto si troufám doporučit deluxe edici s dalšími pěti bonusovými tracky poslechnout o něco později, ne vše na jeden zátah. Demo verzi What the Water Gave Me nebo akustickou Shake It Out si pak daleko lépe vychutnáte.
Celkově je druhé album určitě krokem kupředu. Opět se zde ukázalo, že obyčejný pop se dá osvěžit tolika prvky, ať už ze sfér art-rocku či vln experimentálních a soulových. Rozhodně svým osobitým pojetím hudební tvorby Florence v řadách vyčnívá, svým obřadním albem mě o tomhle dokázala přesvědčit. BEST TRAX: Spectrum, Only If For a Night, What the Water Gave Me
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím