LIVE: Kytarový buldozer Smashing Pumpkins demoloval Prahu

Smashing Pumpkins
Incheba Hall, Praha
25. 11. 2011

Smashing Pumpkins mají to nejlepší už dávno za sebou. Nedá se ovšem říct, že současná produkce je póvl, ale už přeci jen není tak cool jako kdysi a tak trochu postrádá hitový potenciál, na který jsme si zvykli v devadesátých letech. Místo, aby to už nadobro zabalil, prohlásil mastermind kapely Billy Corgan několikrát, že nechce žít z minulosti a hodlá táhnout káru dál. V současné době tedy průběžně natáčí nové a nové skladby rozsáhlého projektu Teargarden by Kaleidoscope, v jehož rámci kapela vydala dvě EP. Třetím dílem projektu bude deska Oceania, která vyjde v březnu příštího roku. Právě skladby z této nahrávky včera Billy a spol. představili v pražské Inchebě. Předskakovali britští Ringo Deathstarr.

V nehostinně chladné hale se sešlo kolem dvou tisíc fandů, kteří pamatují vrcholné období i noví, kteří je právě objevili. A škarohlídy, kteří přišli jen tak ze zvědavosti čekajíc, jestli to bude průser, snad aspoň trochu přesvědčili, že ještě mají co říct. Smashing Pumpkins se dostavili na podium kolem deváté hodiny a ihned spustili svou psychedelii nesoucí znaky kytarové symfonie spojující grungeové kořeny s melancholickými kytarovkami z britských ostrovů a zasněným dream popem.

Scéně vévodily především dva obrovské větrníky, jejichž ramena byla poseta rozbitými kusy zrcadla. Během nejvypjatějších pasáží se větrníky roztočily a rozsévaly světlo reflektorů po celé hale. Corgan spolu s kytaristou Jeffem Schroederem utápěli celou halu do hustého bahna syrového kytarového zvuku porážejícího první řady a srážející zadní řady do kolen. I přes neprodyšné zvukové stěny však byly jednotlivé nástroje snadno rozeznatelné. Hned první tři skladby se nesly v duchu kytarových vyhrávek. Dvě novinky z Oceanie fanoušci pochopitelně znají z internetu, po nich přišla stařičká lahůdka Starla. Následovala zběsilá jízda starších skladeb, především z prvních čtyř alb Gish, Siamese Dream, Pisces Icariot a klenotu Mellon Collie and the Infinite Sadness mapující první polovinu devadesátých let. Kapela právě vydává první dvě alba ve speciální remasterované edici, tak není divu, že se k nim vracela nejčastěji.

Corgan působil od začátku značně unaveným dojmem. Občas se tvářil, jako by se těšil, až bude mít vše za sebou a bude se moci natáhnout v hotelu do postele. Přesto hrál a zpíval bez problémů. Jediný původní člen se obklopil schopnými instrumentalisty. Na baskytaru v současné sestavě hraje sličná Nicole Fiorentino, na bicí Mike Byrne. Škoda, že už za bicími nesedí Jimmy Chamberlin, jehož bubnování bylo dlouhou dobu jedním z poznávacích znamení kapely. Koncert se nesl tak trochu ve znamení chronického nedostatku hitů. Nové skladby nemají fanoušci tolik pod kůží a zároveň postrádají popovou lehkost. Nejznámější singlovky přišly až zcela na konci. Pokud by prokládaly delší skladby, byly by vyhrávky mnohem snesitelnější. Pro mnohé byl typický snare ze začátku Cherub Rock úlevou a vysvobozením. Základní set končil hymnickou Tonight, Tonight ve zcela elektrifikované verzi bez smyčcových aranží. Dýně jednoduše příliš sázely na jistotu, že fanoušci zbaští všechno, co jim naservírují. To bývá hlavním nešvarem jejich živých vystoupení, které jedni obdivují, ale ti, co čekají jen známé singly, s hrůzou prchají.

Kapela na sebe nenechala příliš dlouho čekat a na scénu se vrátila, aby se fanouškům odměnila mírně upravenou To Sheila, jedinou (škoda) vzpomínkou na album Adore. Klasické Zero a Bullet With Butterfly Wings koncert zcela završily. Hráči ještě chvíli zůstali na podiu, aby se pozdravili s fanoušky a rozházeli spooooustu trsátek (dík, Billy, trefils mě přímo do oka!) i bubenické paličky. Za komunikaci s publikem by potřeboval Billy vytahat pořádně za uši. Za celou dobu neutrousil ani slovo. Promluvit se rozhodl až při samém závěru, kdy poděkoval a pozval všechny, aby se přišli podívat na koncert v rámci turné věnovanému nové desce. Po koncertě aspoň setrval na okraji podia a ochotně podepsal pár CD.

Včerejší koncert byl milou povinností pro fanoušky této legendy. Měl pár much, které bránily pocitu dokonalosti, ale nad nimi se dalo bez problémů mávnout rukou. Stále mi hvízdá v uších a mám pocit, že mě zvuk kytar rozporcoval na malé kousky sushi. Chtěl jsem to já i dýně, a tak to má být.

Setlist: Quasar, Panopticon, Starla, Geek U.S.A., Muzzle, Window Paine, Lightning Strikes, Soma, Siva, Oceania, Frail and Bedazzled, Silverfuck, Pinwheels, Pale Horse, Thru the Eyes of Ruby, Cherub Rock, Tonight, Tonight  
Encore: To Sheila, Zero, Bullet With Butterfly Wings

text: Jiří Kaňa, foto: Petr Tibi
 5/7