RECENZE: Bon Iver – Zasloužené Grammy za folkový dotek s přírodou

BON IVER
BON IVER
Jagjaguwar (US), 4AD (Europe)
39:25

Co se týče mediálních cen, byl jasným favoritem někdo jiný (zpopularizovaná Adele), ale Bon Iver udělalo výrazný dojem na nejpřísnější kritiky a získalo Grammy za nejlepší alternativní album a za kategorii nejlepší nový umělec.

Folk nemusí být nuda a nemusí se prozpěvovat jen u táboráků. Řekla bych, že se Vernon zalezl někde do lesů, poslouchal stromy, uspořádal si své myšlenky, které pak předvedl v podobě hudebního cestovatelského deníku. Názvy písní většinou značí místa existující či místa smyšlená. Pro jejich ztvárnění dokonale využívá svůj jemný hlas, ony „ozvěny z lesa", saxofon Colina Stensona a hraní si se zvukem do nejmenších detailů. Ukazuje ty známé pocity a reflexe momentů utéci z našeho světa se svými myšlenkami na pouť. Se vší intimností nemusí to být jen obraz zbloudilého snílka s cestovatelskou duší. Nejen pro ně je album poslouchatelné. Trochu experimentování s folkem činí indie žánr trochu jiným, že? Žádný patos nečekejte.

Světem proletělo dynamické Calgary, ale na albu nepřehlédnutelné je bezesporu niterný Michicant. Po hlasové stránce je výborná píseň Holocene a ryzí folk lze slyšet ve skladbě Towers.

Člověk musí jít trochu hlouběji, aby tomu přišel na chuť. Na druhou stranu nemusí být velký posluchač folku, aby se mu minimálně pár skladeb z deseti, které album nabízí, zalíbily. V této na sníh plodné zimě může Bon Iver vyvolat z nás chuť po toulkách nejen do nitra. Je to prosté. Vernon všechno nechává jen a jen na naší fantazii. Tak silná může jeho hudba být.

BEST TRAX: Michicant, Calgary, Holocene, Towers