RECENZE: Serj Tankian mluví lidem z duše prostřednictvím Harakiri

SERJ TANKIAN
Harakiri
Warner Music / Supraphon
11 trax / 45:18 min

Na třetí sólovou desku Serje Tankiana jsem čekala opravdu netrpělivě. Jeho sólový debut Elect The Dead znám nazpaměť tam i zpátky; druhá deska Imperfect Harmonies byla “jiná” - experimentální, elektronická… na milost jsem ji vzala až po dvou letech, tím hlouběji pod kůži se mi ale dostala. Když se mě dnes někdo ptá, co si o ní myslím, říkám “Serj byl tehdy prostě strašlivě zamilovaný.”

Postupem času, jak Tankian odhaloval střípky ze zákulisí natáčení Harakiri, vyjadřoval se v rozhovorech (“Tohle album bude moje nejpunkovější a nejrockovější“) a posílal fandům přesně odměřené a načasované dávky informací, hudby atd., jsem se začala obávat. Dobré zboží se prodává samo, Serje zná celý svět, tak na co tolik reklamy?! Obzvlášť, když on sám tvrdí, že je mu PR proti srsti? 

Když máte někoho rádi, držíte mu palce a přejete mu úspěch. Když ho máte moc rádi, modlíte se, aby neudělal něco, za co byste se vy (i když s tím nemáte nic společného) museli stydět. Když ho milujete (a tak to mám s tímhle pánem já), máte poslední dny před vydáním desky průjem, blbě spíte a v duchu si připravujete odpovědi na otázky typu “Co tomu říkáš…? To asi nebudeme hrát, ne? Ty to fakt chceš hrát?! Lidem se to nebude líbit…” a byli byste nejradši, kdyby nikdo nevěděl, že tenhle Armén je vaše No.1.

Prvního singlu Figure It Out jsem se opravdu lekla. Něco tak hrozně uřvaného jsem dlouho neslyšela! Jestli v tomto spočívá ten “punk”, tak se máme nač těšit. Říkala jsem si: “Sakra, chlape, když to neumíš, proč to děláš? A co to máš s tím hlasem?!” (i když tohle si říkám už od posledního turné S.O.A.D., takže vlastně nic nového…)

Jako na smilování jsem čekala na druhý singl Cornucopia. A oddechla jsem si. Dobrý, nezbláznil se, je to pořád On. Když 2. července vyšel titulní song Harakiri, začala jsem odpočítávat a opatrně se těšit. Ta písnička mě totiž dostala! Chytlavá melodie “made by Tankian” a především silný text. Texty - v nich je podle mě Serjova síla. Politika, příroda, lidstvo, životní styl… Všechno myšleno opravdově a upřímně, tedy alespoň doufám, jestli někdy uvidím toho chlapa v botách z krokodýla a s hamburgerem v ruce, zhroutí se mi všechny sny.

Poznávacím znamením Serje Tankiana je, že “vám musí něco říct, je to strašně důležité, a je toho moc“. A je to (naštěstí) slyšet i na nové desce. Kvanta myšlenek, spousta slov, nepopiratelných pravd, varování (Serjovy básnické sbírky jsou úžasné, zarytým fandům doporučuju!), jen ta muzika je místy taková… divná… nekompaktní… mnohdy zbytečně složitá. Naproti tomu, jakmile se Serj pokusí o jednoduchou melodii, které on říká “punk”, je to v pytli. On totiž přímočarý song napsat neumí. Projevuje se asi to, co on sám o sobě říká: “Nejsem rocker…vždycky jsem poslouchal různou hudbu, rock byl jen jedním z žánrů.”

Harakiri vůbec není špatná deska. Má v sobě hluboké myšlenky, spousta songů má silný refrén a super nápady. Jen jí něco chybí. To “něco” je podle mě názor někoho jiného, někoho, kdo by řekl: “Hele, tohle zní divně, možná by bylo lepší, kdybys to udělal jinak…”

Takže závěrem… nesedla jsem si z toho na zadek (ale to jsem vlastně ani nečekala), dostaly mě texty (to jsem čekala), pár písniček (Ching Chime, Butterfly, Forget Me Knot a Reality TV) si s chutí pustím znovu, nalákalo mě to na koncert (tentokrát mě nikdo přemlouvat nebude muset)… Žádné velké nadšení, žádné zklamání. Může se to zdát jako trochu málo, ale myslím, že fandové budou spokojeni (to jen já jsem zkažená povoláním a tak trochu rozmlsaná). Dostanou přesně to, co čekali. Nekompromisního Tankiana, který se s věkem naštěstí nemění, šije do ožehavých témat, nebojí se, není vyčpělý, a mluví lidem z duše. Jen by k sobě, čistě mezi námi, pokud chce napsat punkové album, potřeboval šikovného punkera.

BEST TRAX: Harakiri, Forget Me Knot, Ching Chime
ZKUS TAKÉ: Serj Tankian – Elect The Dead, Scars On Broadway – Scars On Broadway, The Nightwatchman – One Man Revolution



text: Veronika Mandincová
5/7