LIVE: Pátek na Colours Of Ostrava ovládl Bobby McFerrin

Colours of Ostrava se letos přestěhovalo k monumentálním vysokým pecím vítkovických železáren, čímž festival získal ještě o něco působivější atmosféru, než když se konal na Černé louce.

Do areálu jsem se dostal až druhý den těsně před vystoupením hlasového kouzelníka Bobbyho McFerrina. Tedy přišel jsem písničkáře Rufuse Wainwrighta a náhradu za Björk kapely Mogwai a Infected Mushroom. Návštěvník ostravského festivalu si může vybrat ze škály energických kapel ze různých koutů světa. Dal jsem však přednost poklidnějším umělcům. Bobby McFerrin sliboval show, která bude odlišná od jeho samostatných koncertů, které v Česku poměrně často mívá. Začátek tomu nenasvědčoval, Bobby byl přesně takový, jak ho všichni znají. Až v druhé polovině se show trochu proměnila a tuzemští diváci mohli vidět a slyšet Bobbyho v trošku jiné podobě. Spolu s McFerrinem na podiu hlasově čarovali tři jeho souputnící: jedna žena, která spolu s hlavní hvězdou předváděla fantastický vokální výkon, a dva muži, kteří nejeli úplně na sto procent. V závěru Bobbyho show zpěvák pozval na pódium Dana Bártu, který svůj set s Illustratospherou předvedl na Colours těsně před McFerrinem. Ostravské publikum projevilo příjemnou dávku vlastenectví při oceňování Danova výkonu.

Po McFerrinovi se na hlavní Česká spořitelna stagi objevila celá v bílém oděná Janáčkova filharmonie Ostrava a při prvních libých tónech přišel i Brit Antony Hegarty s kapelou Antony and the Johnsons. Člověk potřebuje určitou dávku sociální inteligence, aby si oblíbil Antonyho projev, gesta, hlas a celkově osobnost, a tu návštěvníci Colours projevili nadmíru vrchovitě. Kdyby taková byla celá společnost, nepotřebovali bychom Prague Pride a další podobné happeningy. Při intimních skladbách For Today I Am Boy, Epilepsy is Dancing nebo I Fell In Love with Dead Boy nikdo ani nedutal. Mnoho posluchačů zavřelo oči a pouze vnímalo sílu Antonyho meditace na téma světla, přírody a ženskosti.

Velký zájem byl i o Lenku Dusilovou na Gong Vítkovice stagi, kam pořadatelé přestali pouštět nově a nově příchozí z kapacitních důvodů. Lenka loni vydala velmi pozitivně hodnocenou cesku Baromantika, kterou na Colours představila živě. Lenka v průběhu své kariéry neskutečně vyrostla. Stala se z ní zpěvačka světových kvalit a přesně takovou show předvedla. Neustále pokrčená u země hrající si mašinkami upravující zvuk působila nejen jako pouhá diva, ale i muzikantka s jasnou hudební vizí.

Druhý den festival poznamenal menší déšť, ale v těch hlavních hodinách nepršelo. Snad mu to vydrží až do nedělního vyvrcholení s Janelle Monáe.



text: Daniel Maršalík, foto: Leoš Horký