LIVE : Sobotní Colours of Ostrava - Alanis Morissette ve stínu Zaz

Sobotní odpoledne se areálem prohnalo opět několik vln spíš slabších dešťů. Při tom se ukázaly výhody nového útočiště festivalu. Nachází se zde více zastřešených prostorů, a tak je vždy možnost někam se schovat. Prostor kolem železáren je hodně veliký, a tak člověku ani nepřijde, že se tísní spolu s dalšími sedmadvaceti tisíci milovníky hudby.

Komu byla odpoledne zima, mohl se roztančit u keňských Sauti Sol, jež zaujali nejen svou hudbou, ale právě svými pohyby a pestrými skvěle střiženými saky. Kdo chtěl po pátku zůstat na klidnější vlně, musel si užít miniset Jany Kirschner, která se představila v super formě. Po pátečním koncertu Lenky Dusilové se opět předvedla dáma, na kterou Slováci ale i my můžeme být pyšní. Skladby z desky Krajina Rovina znějí současně, ale zároveň se v nich odráží vliv lidové tvorby. Popová diva Kirschner právem patří na barevný festival zaměřený především na Word music.

Mnohem více zájemců, než kapacita Gong stage dovolovala, se přišlo podívat na Portico Quartet. Britové byli za každou svou skladbu odměněni velkým aplausem. Spokojení diváci chodili i z vystoupení Českých umělců: Mňágy a Žďorp, Michala Prokopa s Framus Five a Charlie Straight. Ti měli na festivalu i veřejnou autogramiádu.

Večerní program na hlavní scéně provázela malá zdržení. Úsměvy na tváři vykouzlila mladá francouzská šansoniérka Zaz, která dokázala, že šanson nemusí být pro velké publikum nuda. Zaz zaslouží pochvalu také za to, že si pro Ostravu přpravila dlouhé promluvy v roztomilé češtině. Po ní se na podiu ukázala stále krásná Alanis Morissette. Bohužel od samého začátku její show kazil nedobře nastavený zvuk, a tak si koncert užíval jen kotel, zbytek početného publika neodešel snad jen z důvodu, že jde o Alanis. Přitom setlist vystoupení pro Ostravu byl vytvořený parádně. Zpěvačka do něj napasovala všechny zásadní hity, jako jsou Ironic, You Oughta Know, Uninvited, Thank You a všechny silné písně z alba Jagged Little Pill, které je hodnoceno jako z nejlepších v celé rockové historii. Alanis navíc neměla potřebu ani s publikem více komunikovat. Po každé písni řekla jen: „Thank you very much“, často to vyhrkla dříve, než vůbec nějaký potlesk byl. Možná si sama byla vědoma, že to nebylo ono. Snad podobný osud nepotká další atraktivní zpěvačku ze zámoří Janelle Monáe, která dnes festival zakončí.

text: Daniel Maršalík, foto: Leoš Horký