Trutnov Open Air: Korn dobyli Bojiště, došlo i na dudy

Sobota 18. 8.
První kapelou, na kterou jsem v sobotu zaměřil svou pozornost, byla Mňága & Žďorp. Vystupuje v odpolední výhni, přesto je areál zaplněn více než slušně. První řady jsou zkrápěny vodou, ostatní se mohou koupat leda tak ve vlastním potu. Jako host se na pódiu objevil i Petr Váša. S Petrem Fialou, kterému tak dlouho trvalo, než se stal optimistou, se vydáme až na Měsíc, mineme Hodinový hotel a nakonec zjistíme, že I cesta může být cíl.

Jestliže v pátek jsem si nemohl vynachválit, jak skvěle na sebe navazoval program, který mě zajímá, v sobotu občas trochu tápu. Nakonec se dostanu až do undergroundového stanu. Popsat slovy koncert bandy Hever & Vazelína není možné. To se prostě musí vidět! Aby po mně muzikanti házeli rohlíky, to jsem fakt ještě nezažil. A peří jsem ze sebe sklepával i po několika hodinách...

Hlavní scénu mezitím obsadil Michael Kocáb & Karpatské chrbáty, následoval Jaroslav Hutka. Dalším bodem programu bylo už obvyklé skupinové foto. To už jsem mířil opět - a tentokrát cíleně - na nejmenší scénu, kde svou strhující hudebně-zábavnou show předvedl Malý taneční orchestr Divadla Sklep.

Následovala kromě změny místa i změna žánru. Kurtizány z 25. Avenue za to umí sice pořád vzít, ale... Ono toho vlastně není moc, co by se dalo vytknout. Tomáš Vartecký si dokonce pochvaloval výbornou atmosféru. Když si ale vzpomenu, jaké peklo dokázala v minulosti značka K25A rozpoutat na hlavní scéně, nemůžu se ubránit dojmu, že nebe už tolik nehoří a po zádech mráz také nepřejde.

Na hlavní scéně hrál John Cale, zakladatel Velvet Underground. Ty jsem ovšem nikdy neposlouchal, takže zůstávám na dvojce. Stringer Bessant asi většině nic moc neřekne, takže je nutné dodat Reef. Očekávání jsou proto značná a bohužel musím konstatovat, že zůstala nenaplněna. Gary Stringer a Jack Bessant se posunuli do klidnějších vod. Což by mi třeba nevadilo, kdybych nečekal něco svižnějšího. Tichou dohodu musím bohužel opustit už po dvou písničkách, ale nedá se nic dělat.

Blížil se vrchol sobotního programu - americká metalová formace Korn. V programu jsou avizováni jako nejtvrdší kapela v historii festivalu. To bych s čistým svědomím nepodepsal. Myslím, že party kolem bratrů Cavalerových (Sepultura, Soulfly, Cavalera Conspiracy) nebo třeba Arch Enemy rovněž nejsou žádná ořezávátka. Korn momentálně křižují Evropu, aby představili poslední album The Path Of Totality. Začátek koncertu byl ve znamení těch nejstarších pecek Divine a Predictable z roku 1994. Následují jen o dva roky mladší No Place To Hide a Good God. V ostrém kontrastu je blok novinek Narcissistic Cannibal, Kill Mercy Within, Chaos Lives In Everything, My Wall, Get Up, Way Too Far. Není tajemstvím, že skalní příznivci většinou dost těžce nesou experimentování s dubstepem. Jonathan Davis se navíc nechal slyšet, že takhle podle něj vypadá budoucnost heavy metalu. Pevně věřím, že tohle proroctví se nenaplní. I tak musím přiznat, že část věnovaná novým písničkám byla hodně dynamická a živě zněla o třídu lépe než na CD. Mašina jménem Korn si to valila Bojištěm na plné obrátky. Koncert gradoval famózními hity Here To Stay, Freak On A Leash nebo Falling Away From Me. Prostřednictvím Korn byli připomenuti i další velikáni Pink Floyd (Another Brick In The Wall) a Metallica (úryvek One). Došlo i na dudácké intro při Shoots And Ladders nebo úžasnou hitovku Got The Life. Svou chvíli slávy si užil i bubeník Ray Luzier, který vypálil své sólo před definitivně poslední Blind. Basáka Fieldyho i v Trutnově zastoupil v první linii po boku kytaristy Munkyho a frontmana Davise Ryan Martinie z Mudvayne. Z hlediska image kapely to pochopitelně ztráta byla. Charakteristický zvuk Korn ale zůstal neposkvrněn. Korn odehráli plnohodnotný koncert, nikoliv zkrácenou festivalovou verzi. Přivezli si s sebou celou parádu. Nerad bych se pletl, ale myslím, že takovou videoprojekci tady v zádech ještě nikdo neměl. Jejich nová tvorba se líbit nemusí, nic to nemění na tom, že z pódia jsou schopni poslat energii, která je doslova hmatatelná. Jestli byl tento koncert skutečně nejtvrdší v historii festivalu, nevím. Ale určitě byl jeden z těch, na které se bude vzpomínat i po letech.

Neděle 19. 8.
Neděle pro mě začala mírným zklamáním, nestíhám Totální nasazení. Čas 9:45 je na můj vkus až moc punkový. Po obědě nastoupilo na scénu Sto zvířat. Počasí festivalu až na čtvrteční přeháňku přeje, ale co je moc, to je moc. Obdivuji všechny, kteří jsou schopni v pekelném vedru pařit, navíc už čtvrtý den. Na nedostatek fanoušků si nemůže stěžovat ani Švihadlo, další stálice trutnovského festivalu.

Když Vladimír Mišík zpívá „bejval sem dobrej, fakt dobrej", říkám si, že minulý čas není na místě. Jen ten Gambrinus mohl hodit do placu. Když už jsem zmínil pivo, musím pochválit vratné pivní kelímky. Drtivá většina lidí si rozmyslí vyhodit do vzduchu zbytek zlatavého moku společně s třiceti korunami. Pozitivní efekt je hned dvojí. Ani v neděli se návštěvníci nemuseli brodit bordelem. A co je ještě lepší - za celou dobu mi žádný kelímek nepřistál na hlavě. S ohledem na léta minulá je to naprosto neuvěřitelné.

Vladimíra Mišíka & ETC... vystřídal Tleskač a začal vyprávět svou Pavlačovou story. Takže po Zvířatech další ska párty. Plzeňský orchestr má své fanoušky evidentně rád. Proto všem mužům věnuje píseň Nafoukanej chlapeček. Slečnám a paním je to však líto pouze chvíli, jen jim jsou určeny Dvě krávy. Ivana Hlase bych si také poslechl, ale na dvou místech najednou být neumím.

Newyorští White Rabbits začali nadějně. Dvoje bicí jsou zajímavý nápad, ale postupem času se ukáže, že jen to nestačí. Indie rockové skladby mi splývají. Konec koncertu už sleduji v podstatě bez zájmu. Navíc po čtyřech dnech hudební nálože toho mám tak akorát.

Za černou plachtu se poté schovali J.A.R. Tedy ne na koncert, pouze při jeho přípravě. Zajímalo by mě, co tajného se za oponou odehrávalo. Předpokládám, že nic extra.

Při poslední procházce areálem jsem ještě narazil na The Fireballs. Po monotónních White Rabbits jsou přímo darem z nebes. Jejich rock n´ rollový mejdan neměl chybu.

Hlavní scénu mezitím odhalili J.A.R. I přes postupný odliv diváků mají na place stále solidní účast. Poslední zahraniční kapelou byli Yellowcard z USA. Definitivní tečku napsala skupina Čankišou, které se dostalo té cti festival zahájit i zakončit. Poslední dva body programu už dosvědčit nemohu, ale nic nenasvědčovalo změně. Časový harmonogram byl dodržován, za zmínku stojí i perfektní zvuk na všech scénách. Sečteno a podtrženo - pětadvacáté narozeniny oslavil Trutnov Open Air Festival více než důstojně.

text: Tomáš Rumler

{vypnoutlink:Air, Pink}