RECENZE: Nepochopení a nepochopitelní Muse

MUSE
The 2nd Law
Supraphon
13 trax / 53:49

Jedna z prvních otázek, která vás po poslechu alba napadne, je: "Pro koho tuhle desku jako nahráli?" Něco tak nekonzistentního jako je The 2nd Law můžete letos zažít snad jen u Promethea Ridleyho Scotta. Album absolutně rezignuje na logickou stavbu a skáče ze žánru do žánru jak kamzík. To, co bylo ještě na Black Holes And Revelations udrženo v otěžích a co z ní udělalo zásadní desku roku, se na novince rozprášilo v prostoru pod tíhou nikoliv múzy, ale ega.

Že Matt Bellamy a spol. ztratili soudnost někde cestou z třicátého čtvrtého vyprodaného Wembley se tak nějak dalo tušit. Že jim ale rupne natolik, aby se rozhodli napodobit všechny velikány světové pop-music, to asi čekal málokdo. A to je ostatně jejich největší současný problém. Přeprodukované a přearanžované kopírky. Pokud se v souvislosti s nimi vždy skloňovali především Queen, tak tentokrát si můžete přidat minimálně dalších deset jmen - z nichž nejbizarnější je Supertramp, kteří mě ťukli až potom, co je na svém facebookovém profilu zmínil promotér David Urban.

Například singlová Madness je postavená přesně dle mustrů U2 a písní typu Sweetest Thing či Numb, včetně zdvojeného hlasu ála Edge, zvonivé kytary a vypjatého vokálu s pompézním mnohovrstevnatým kytarovým závěrem. U2 ale spolehlivě vyvstanou například i při Big Freeze.

Panic Station je pak hned od začátku jasná "queenovina" Another One Bites The Dust, která se ale následně přeline do nějakého béčkového singlu Scissor Sisters. Podobným stylem by se dalo pokračovat až do konce, ale je to zbytečné.

Muse naservírovali přeprodukovanou nudu, na které se tak moc snažili být originální (oni jsou přeci ti vizionáři), až se ztratili v nápadech druhých. Proto tak nízké hodnocení. Věřím, že se The 2nd Law dá naposlouchat, ale když si každý den zvyknu na vrzající dveře od auta, taky to ještě neznamená, že se mi to líbí - prostě jsem si jen zvyknul.

Trojice zkrátka zbytečně tříští síly všemi směry a nesmyslně kombinují všechno se vším. I orchestrální vsuvky se Skrillexem. Jejich kompoziční pompéznost se pozvolna přelinula do ztráty soudnosti a nějak se jim vytratilo to nejdůležitější - písnička.

BEST TRAX: Animal, Explorers

text: Tomáš Tenkrát
2/7