LIVE: Wednesday 13 v Praze - černokněžník bez zvukaře

WEDNESDAY 13, BITCH & CHIPS
Nová Chmelnice, Praha
4. 11. 2012

Exit Chmelnice se v nedávné době přejmenoval na Novou Chmelnici. Vzhledem k tomu, že je vše při starém, nehledejte v tom žádný smysl. Mekka tvrdé hudby (nebo jste tam někdo zaregistrovali jiné než metalové koncerty?) na tom konci Žižkova, který už není tak cool. Klub za Ohradou. Akropole temné strany. Dobře, jedna věc se asi změnila alespoň na tento večer. Koncert byl nekuřácký, což kvituji s velkým nadšením. Třeba svítá na lepší časy.

Jako předskokani se představili Bitch&Chips. Ačkoliv se co do živého projevu hodně zlepšili, člověk se při pohledu na pódium nemohl ubránit pocitu, že kluci strávili delší čas vymýšlením image, než zkoušením ve zkušebně. Nic proti výrazné a propracované image, když ovšem koukáte na bubeníka, očekáváte, že uvidíte člověka a ne jakousi příšeru s náušnicí větší než kopák. Finálním K.O. jejich výkonu však byl naprosto příšerný zvuk. Škoda, osobně si umím představit, že s dobrým zvukem by mohli působit jako dobrá a vyhraná kapela.

















Wednesday 13 pokračovali v maškarním bále nemrtvých. Přehlídka černokněžníků, namalované obličeje a nezbytný větrák pod zpěvákem, který mu celou dobu koncertu foukal do vlasů. Jejich image (přestože ještě o něco ujetější) však ve finále působila stokrát civilněji než u Bitch&Chips. Z jednoho prostého důvodu - muzikanti se na sebe mezi písničkami smáli a nebrali se tak smrtelně vážně.

K.O. večera číslo dvě jim hned s prvním tónem opět zasadil zvukař. A nedal si pokoj a do sraženého protivníka až do posledního přídavku bez rozmyslu kopal. Naděje, že Bitch&Chips zněli strašně jen proto, že jako předkapela neměli čas na zvukovku a tak dále, se rozplynula. Za pultem se totiž mluví česky. Wednesday 13 přijeli krásným tourbusem na evropské turné bez svého zvukaře. Člověk by od takových kapel čekal větší profesionalitu. Na druhou stranu na obranu Wednesdaye a jeho party je potřeba říct, že 99% jejich fanoušků, kteří včera do Chmelnice dorazili, učaroval make-up hlavního protagonisty doprovázený neurčitým hlukem natolik, že nezbyl čas věnovat se zvuku blíže. Nasazení kapely bylo 100%, spokojenost vzhledem ke zkrácení setlistu o čtyři songy oproti původnímu plánu už asi stoprocentní nebyla. Přesto si s nezaplněným klubem poradili a nedali na sobě zdát zklamání. Dovolím si tvrdit, že z těch fanoušků, kteří si ochotně zaplatili vstup na koncert Wednesday 13 málokdo odcházel nespokojený. A to je koneckonců správně.

Podívejte se na fotoreport Wednesday 13

Můj osobní závěr tedy je, že jsem měl radši jít do Meetfactory na Pains Of Being Pure At Heart. Odcházel bych pravděpodobně veselejší. Přestože kromě nesnesitelné zvukové pornografie to tak špatné nebylo, odcházím-li hluchý a přitom jsem vlastně neslyšel jedinou písničku tak, jak bych měl, je někde chyba.

text: Martyn Starý, foto: Vojta Florian