LIVE: Die Happy byli šťastní i v poloprázdném klubu

DIE HAPPY, GATE CRASHER, NIL
SaSaZu, Praha
6. 11. 2012

Večer odstartovala alternativní rocková partička Nil, v jejímž čele čele stojí charismatická zpěvačka Hanka Kosnovská. Vedle svého barevného a intenzivního hlasu doplňovala show o energické taneční kreace, při nichž takřka létala po celé stage. Snad jen kromě zvuku baskytary, jež zněla jako z dob československých punkových kapel, nemohl jejich výkon nikoho urazit.

Druzí v pořadí Gate Crasher jsou naopak typickým příkladem "české rockové klasiky". Hudebně nenabízejí příliš originality, na druhou stranu se naživo umějí velmi dobře prezentovat. V SaSaZu zahráli výběr songů z alb Chocolate Rabbit, Recycled a novinky Bitterfly. U této příležitosti se navíc uskutečnil už druhý křest této desky a kmotrou se nestal nikdo jiný než Marta Jandová. Po zkropení alba bublinkami následovala i videoklipová píseň Stále hledám.

















Do této doby ucházející zvuk se s příchodem Die Happy změnil na takřka dokonalý. Dokonalý byl také úsměv, s nímž Marta Jandová vstoupila na pódium. Čtveřice hned od začátku servírovala jeden hit za druhým: zazněly songy Big Boy, Not That Kind of Girl, Supersonic Speed nebo Goodbye. Celá kapela, ale zejména Marta si koncert užívala na 100%, což bylo znát nejen na jejich produkci, ale i na výrazech ve tvářích. Naživo zněly všechny písně o poznání rockověji. Jandová už poněkolikáté dokázala, jak silným vokálem disponuje. Navíc mile vtipkovala s fanoušky a roznášela svoji dobrou náladu všude kolem. Ani zbytku osazenstva se nedalo nic vytknout, všechno zkrátka šlape jako po drátkách. Marta nezapomněla pozdravit svého otce Petra Jandu, který se na ní přišel podívat, a zároveň zmínila, že právě on je jejím největším kritikem.

Diváce se dočkali i akustického mini-setu, jímž kapela připomněla výročí svého tisícího koncertu. Ten se uskutečnil v únoru v německém Ulmu. Akustika celý set oživila a Die Happy dokázali, že umí rozehřát také romantické duše. Ostatně vyslechli jsme si i několik balad, které promlouvaly značně zjemnělým výrazem. S blížícím se koncem zazněl také cover Destiny's Child Survivor. Po skončení koncertu muzikanti hned nezmizeli v zákulisí, ale ještě předvedli pokus o breakdance a s upřímnými úsměvy poděkovali poloprázdnému, avšak nadšenému klubu za výbornou atmosféru.



text a foto: Lukáš Loužecký