LIVE: DJ Shadow předsedal klubu náročného posluchače

STIMUL FESTIVAL: DJ SHADOW, ACID MOTHERS TEMPLE, DAMO SUZUKI & B4
Divadlo Archa, Praha
7. 11. 2012

V plánu byla celkem tři vystoupení. Jako první se na pódiu úderem osmé objevil Damo Suzuki v doprovodu českých B4. Příjemný rozjezd na úvod. I když čtveřice hudebníků hraje odlišnou muziku, než se kterou se představila v Arše, dokázala si poradit. Damo Suzuki byl svého času zpěvákem německých Can, kteří si libovali v krautrocku, avantgardě a psychedelických vyhrávkách. Podobnou polohu hráli B4 i jako podkres zpěvákovu vystoupení. Skladby se volně přelévaly jedna do druhé a ticho nastalo až po čtyřiceti minutách intenzivního hraní. Nepamětníkům let sedmdesátých a osmdesátých lze hudbu přirovnat k raným Mars Volta, jež v některých místech připomínal i Suzukiho přednes.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Druhou hodinku načali Acid Mothers Temple & the Meeting Paraiso U.F.O. Pro některé znamenala tato japonská sestava hlavní hvězdu večera, avšak publikum očividně nemělo problém poslechnout si jak psychedelii alternativního rocku, tak různorodé polohy hip hopu, taneční hudby a elektroniky, později představené DJ Shadowem. Pokud lze Shadowa označit za crossovera žánru hip hop, Acid Mothers Temple dělají vlny ve vodách rocku - od Pink Floyd přes The Doors, až po Metallicu. Zpočátku se ale zdálo, že budou návštěvníky mučit pouze těžko stravitelným mišmašem kytar, bicích a syntezátorů. Po druhé skladbě naštěstí odhalili svou přijatelnější polohu a své hlukové choutky si ponechávali až na samotný závěr svých desetiminutových opusů. Po padesáti minutách si diváci vynutili přídavek, jímž skončila živá reprodukci večera.

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak se o pauze ve foyer ukázalo, osoba kalifornského DJ nalákala opravdu spoustu lidí. To už se ale od zvukaře linula pro přeladění "černá muzika". Samotný Shadow se za svůj pult, ozdobený po stranách dvěma balóny, na které se stejně jako na zadní plátno promítali jednoduché grafiky, postavil krátce po půl jedenácté. Baseballku vyměnil za bekovku, což však neznamená, že by nějak zdědkovatěl a senilně vzpomínal na svá mladá léta. Naopak - jak pronesl v úvodu, nehraje hity, není žádným svatebním DJem a bude hrát věci nové, moderní. Songy, které se líbí jemu, a rád se o svůj vkus podělí se svými fanoušky. Kdo tak čekal, že se dočká Six Days, You Can't Go Home Again nebo Organ Donor, měl smůlu. A podle prořídnutí zhuštěného davu se několik takových našlo.

Kdo vydržel, dočkal se taneční party sestavené z víceméně neznámých a undergroundových interpretů. Během svého devadesátiminutového exkursu zmínil Shadow všemožné žánry. Po odlehčeném nástupu, jakoby odkazujícím se na zrušený koncert Flying Lotuse, zahrál jediné dva kousky ze své poslední desky: Scale It Back a I Gotta Rokk, oba ve výrazně pozměněné formě. Během večera seznámil posluchače i s aktuální domovskou scénou západního pobřeží, za rapovou hudbu pak zařadil drum'n'bass a došlo i na všudepřítomný dubstep. Jednotlivé žánry se volně překlápěly v druhé a prostupovaly i světem dance music a elektroniky. Sem tam si Shadow zascratchoval, nejvíce lze ale ocenit jeho práci se samply a schopnost živě přispívat elektronickými bicími. A navíc, vše bez pomoci laptopu.

Suma sumárum, večer nabídl pohled do minulosti kytarové hudby i současné trendy světového hip hopu a taneční hudby. Je zajímavé sledovat, v čem si DJ Shadow libuje a jakou hudbu potom sám ve skutečnosti tvoří. Buďme ale rádi za obě polohy, které nám nabízí.



text: Ondřej Bambas, foto: Leoš Horký