LIVE: Modestep v Roxy rozpoutali taneční bouři

MODESTEP, DOCUMENT ONE + S-BISH + SUKI

U pódia už bylo skoro plno, když něco před desátou dorazili na scénu Document One. Publikum se do té doby tanečně rozehřálo díky poměrně vydatným DJ setům a stihlo vypít přiměřené množství redbullvodky, aby mohla odstartovat pořádná drum'n'bassová party. Sympatická černošská zpěvačka byla hlavním tahounem celého supportu. Výborně komunikovala s nadšeným publikem, došlo na typické výzvy ke skandování hesel jako "I love dubstep" a po necelé čtvrthodině hraní už byl všude v Roxy cítit pach potu a prvních jointů. Document One odehráli zhruba půlhodinový blok a působili profesionálně a sebejistě. Jediným problémem byl možná jen specifický hlas zpěvačky, který později zněl trochu nepříjemně (v tom smyslu, jak zní ostře například Atari Teenage Riot) a i toho řevu mohlo být možná méně.

Britští Modestep nakráčeli na pódium přesně podle časového line-upu, tedy za deset jedenáct. V tu dobu už bylo v Roxy totálně narváno a tančilo se skoro i na schodech u vchodu. Čtveřice svou show zahájila několika osobitě podanými coververzemi, došlo třeba na pecku Chase the Devil od Maxe Romea, již většina přítomných pravděpodobně znala v její vysamplované verzi v Out of Space od The Prodigy. Prostor dostala také taneční verze Satisfaction nebo Paradise od Coldplay, k níž Modestep natočili i videoklip. Zajímavé je, že v průběhu show zazněly i narážky na rockové pecky - třeba na Killing in the Name of od Rage Against the Machine, na což ale publikum reagovalo jen vlažně. Možná kvůli neznalosti originálu, možná to bylo jen vydýchaným vzduchem v obřím kotli.

• RECENZE: Modestep shrnují dosavadní teorie o elektronické hudbě

Divoké bicí a elektronické smrště zvuků střídaly i baladičtější pasáže, jak to známe i z nedávno vydaného debutového alba Evolution Theory, a Modestep se nebáli ani akustické kytary. Právě velká inspirace rockem by pro ně mohla být přínosným rozlišujícím prvkem na přecpané scéně taneční a klubové muziky. Frontman Josh Friend šikovně odkázal na živáku na Freddieho Mercuryho - a za zvuků parafrázované We Will Rock You v podstatě vykradl jeho typické zpívánky s publikem.

Došlo samozřejmě i na vlastní hitovky jako Show Me a Sign nebo Praying for Silence. Právě v momentech, kdy Modestep hráli vlastní věci, byl dojem z nich asi nejsilnější. Koncert to byl tedy podařený, i když samozřejmě pro určitou skupinu lidí - většinou hodně mladé posluchače, kteří jsou rádi za večírek, který je i v jiný den než v pátek, vezmou si na něj to nejlepší z šatníku a na následující den dostanou omluvenku od rodičů. Na dámských záchodech pak slyšíte slova jako "šílený, hustý, dokonalý", zatímco si děvčata upravují opocený makeup. Z povzdálí někdo zase křičí, že "chytil ten jejich zpocenej ručník". Proč ne, to má taky svoje kouzlo.

text: Lucie Malá, foto: K&K Photography {vypnoutlink:Lucie}