RECENZE: Kolovrátek IAMX začíná drhnout

Kapela natočila za svou historii dvě rozhodující desky - syrový a kocovinou zavánějící debut Kiss + Swallow, který sice zvukově nebyl z nejpřevratnějších, emoce typické pro svoji následnou kariéru však IAMX pojmenoval a vymezil jasně. Po dvou letech následovalo druhé, zvukově pestřejší a dramatické album The Alternative, nejlepší věc Cornerovy kariéry i s přihlédnutím ke Sneaker Pimps, kde koneckonců také udělal pár zajímavých věcí.

Další tvorba už ale nabrala opačný směr a tenhle částečný jin a jang dosavadních desek prostupuje jejich tvorbu dodnes. IAMX oscilují mezi těmito dvěma póly i na novinkovém albu The Unified Field, což znamená, že všechno, co na něm zazní, už tu (přinejmenším) jednou bylo - a lépe. The Unified Field má navzdory všemu dva velmi zajímavé momenty, které si zaslouží pozornost - píseň I Come With Knives, ve které se objevuje zajímavý motiv s německou říkankou. Něco podobného dělal kdysi Falco, ale od něj to nebylo zdaleka tak sexy. Ono téměř kdykoli Cornera doplňuje ženský vokál, stojí to za to (a nemusí jít nutně o Sue Denim nebo Imogen Heap). Druhou perlou je Land of Broken Promises. Chris Corner tu konečně použil i jiné rytmy než svůj bohužel už úmorný a vyčpělý "valčík" (President, Bernadette atd.) a vyzkoušel si cikánskou písničku. Tím samozřejmě neříkáme, že je to cesta, kterou by se IAMX měli vydat do budoucna - jen je to konečně pořádné osvěžení a možná i trochu nadsázka, což IAMX potřebují jako sůl.

Zbytek alba je vata, která se bude nejspíš naživo plést se staršími fláky (příliš rozdílů mezi takovou Walk With the Noise a písněmi jako Tear Garden a Volatile Times nenajdete). IAMX mají jednoduše omezený počet šablonek - i na The Unified Field tak najdeme prototyp velké dramatické písně o životě a lásce, ublížené ploužákové lamenty nebo nepřikrášlené elektronické klaustrofobie. Nejhorší písní alba (a dost možná i jejich nejhorším videoklipem) je pak The Unified Field, která je nastavovaným druhořadým discem, které bychom od Chrise ještě před pár lety nečekali.

Dokonce i vizuály přestávají s parafrázováním sama sebe působit efektivně a atraktivně. Je velký rozdíl mezi zachováním vlastního stylu a vykrádáním a ředěním vlastní tvorby. The Unified Field není sama o sobě špatná deska, ale v rámci tvorby IAMX trochu zahnívá a těžit může leda z neznalosti předchozích počinů. Někdo prostě třpytivý kabát nosí celý život a stále se leskne, někomu se třpytky s každou novou deskou trochu ošoupou. Na nové desce IAMX pod leskem už trochu prokukuje bída. {vypnoutlink:Sue,Lucie,Kiss}

BEST TRAX: I Come With Knives, Animal Impulses, Land of Broken Promises
ZKUS TAKY: Robots in Disguise - Get RID!, Sneaker Pimps - Bloodsport, Placebo - Black Market Music