POMĚRNÉ RADIKÁLNÍ krok učinila VLTAVA už na předchozím albu Marx Engels Beatles, když svému zvuku přidala na důrazu a rockové sytosti. I proto se může na první poslech zdát, že novinka Když bozi zestárnou, jejíž východiska jsou vcelku podobná, skýtá posluchači mnohem méně důvodů, proč se cítit překvapen. Samozřejmě se ale jedná pouze o první dojem. Vltava ve skutečnosti potvrzuje pravidlo, jímž se řídí všechny vodní toky a které praví, že dvakrát do téže řeky vstoupit nelze. Takže se opět vlní v podivných zákrutech, podemílá břehy, vytváří víry i záludné spodní proudy, něco strhne, jiné vyplaví... To všechno dělala vždycky, pokaždé ale trochu jinak. Říční koryto, v němž se vše odehrává, lze ovšem vykolíkovat poměrně přesně: vede kolem muzikantské vynalézavosti, invence a také schopnosti psát nezaměnitelné, mnohdy i obtížně interpretovatelné texty, plné hříček a asociací. Přiznávám, že se mi o jakékoli nahrávce Vltavy špatně píše, protože to znamená rozkrýt úžasný nános vrstev nejrůznějších významů, souvislostí, nálad. Což o to, najdou se i přímočařejší kousky, kde je víceméně vše jasné. Bezvadnej chlap, v němž se praví, že "je to těžký bejt bezvadnej chlap" patří vůbec k nejčitelnějším skladbám povltavského repertoáru a velmi případně dostal podobu "chlapského", téměř stadiónového rocku, i když z Nebřenského vokálu je stále cítit cosi jako stopy ironie. Jenže pak dojde na komplikovanější obrazy, které je třeba zažívat dlouho, předlouho. A divili byste se, kam až se dá dojít od prostého výkřiku "Mámo já mám hurvínkové nohy", obsaženého v nezvykle dusavé písni Orloj viděl chlapec... Pozoruhodných skladeb je ovšem celá řada. Třeba Jen pro ten dnešní den, známá v interpretaci Oldřicha Nového (Vltava ostatně v podobných vodách neloví poprvé...), která se kupodivu nenese v nostalgickém duchu, ale dostala zcela nový, moderní kabát. Nebo titulní píseň, chytlavý kousek s výraznou basovou linkou, který je zdatným následovníkem trháků jako Marx Engels Beatles nebo Hurá písničky. Zmínku si zaslouží také jemnější skladbičky jako Zídky a koleje, Do krajiny vodový, Léto atd., atd. V téhle Vltavě se prostě vnímavému posluchači plave náramně.Mám za to, že plně dostačující výrok bude ten, který album Když bozi zestárnou označí za standardně kvalitní desku neopakovatelné kapely. Tahle dadaistická hra s hudbou i se slovíčky je zábavná pokaždé, i když minulá deska byla ještě o ždibíček silnější.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
VLTAVA - Když bozi zestárnou
0,00
