LIVE: Zpívající DJ Fritz Kalkbrenner přepnul Roxy do módu 120bpm

FRITZ KALKBRENNER
Roxy, Praha
17. 5. 2013

Paul Kalkbrenner - starší, známější, introvertní, jasně ten, kdo to doma vedl. Oproti tomu mladší Fritz - na první pohled sympatičtější a ve své podstatě i výřečnější a otevřenější. Hlavně svou hudbou. Jeho melodie jsou hravější a téměř vše z jeho produkce vyvolává okamžitě pozitivní dojem.

Přesně na takové vlně se nesl i jeho živý set, s kterým prezentuje svou poslední desku Sick Travellin'. I přesto, že novinka je o něco tanečnější než její předchůdce, stále si na rozdíl od Paulovy poslední desky zachovává uvolněnost a hojné využívání kytar. Ty bohužel ve zvuku nočního vystoupení trochu zapadaly a sálu dominovaly hutné basy a klávesy. Celkově ale byla hluková hladina nastavena na příjemnou, možná i tišší polohu.

Že se od své předloňské návštěvy ústřední postava Suol vypracovala na vyšší úroveň, svědčí i obsáhlá scéna čítající na desítky světel a stroboskopů a vlastní malý pultík vévodící doprovodným projekcím. Ty obstarává během celého večera vlastní VJ a nutno uznat, že byť se nejedná o žádná dechberoucí videa, vkusně doplňují pouštěnou muziku. To světla už vytvářejí důležitější součást show. Barevné sloupy světla se měnily od jednotných zelených spouštěných kolmo k zemi po duhově barevné protínající skrz na skrz celý klub. Vše fungovalo do doby, než se vám intenzivní světelný paprsek neotočil přímo do očí. Nic příjemného.




Ať už ale doplňuje hudbu co chce, hlavní devízou celého vystoupení zůstává Fritzova zručnost při plynulých přechodech mezi písněmi (v tomto ohledu selhal asi jen jednou) a zejména pak živý zpěv. Kolik DJů dneska umí zpívat? A myšlen je zpěv, ne recitace DJ Boba. Své přednosti předvedl při písních Little By Little, Get The Life nebo Right In The Dark. Největšího ohlasu se samozřejmě dočkala známá sourozenecká spolupráce z filmu Berlin Calling Sky And Sand, která přišla před závěrem první části, ve tři čtvrtě na dvě. A do konce stále zbývalo více než půl hodiny. Dohromady tedy vyčerpávajících 135 minut, po kterých nezůstala ani podlaha suchá, s vlhkostí, kdy by se vlasy začaly kroutit i Japonci.

Ne každému stačí k dvouhodinovému tančení 120 bpm, Fritz však dokázal nápady variovat a zpívané části namixovat s instumentálkami jako Kings In Exile a zejména pak zdařilou druhou půlhodinovou částí, které vévodila skladba Wes. Německý taneční styl funguje i u nás a to nebyla účast západních sousedů ani nikterak velká.


Ondřej Bambas