LIVE: Smutná pohádka o Esben And The Witch1

ESBEN AND THE WITCH
Lucerbna Musi Bar, Praha
13. 5. 2013

Esben And The Witch mají za sebou dvě alba. To poslední Wash The Sins Not Only The Face prezentovali v květnu na štaci jihovýchodní Evropou. A pokud jste je nyní promeškali, nevadí vám trocha depresivní hudby, příště si nenechte ujít.
Tomuto anglickému triu se zatím žádný velký průlom nepodařil a jak to vypadá, ještě nějakou chvíli bude hrát pouze po malých klubech. Naštěstí je jejich práce baví a podle vážných výrazů v tvářích je jim vše ukradené a žádné vyšší ambice nemají. V sobotním Lucerna Music Baru se však nihilismus tak trochu vytrácel, ostatně jako atmosféra, které nízký počet diváků moc nepřidal. Skupina hraje spíše v menších prostorech a byť svým rozměrem nepatří pražský klub také k těm největším, pro toto vystoupení byl obrovský. Strahovská sedmička byla již zadaná, zvolit jako alternativu právě LMB ale bylo příliš velké sousto. Bohužel nepomohlo ani velkorysé gesto pořadatele D Smack U s volným vstupem pro návštěvníky čtvrtečního koncertu The xx. Náladou přitom Esben své ostrovní kolegy často připomenou, jen zvuk mají daleko hutnější.

Kvůli chystané pravidelné víkendové diskotéce v rytmu 80. a 90. let byl začátek již ve čtvrt na devět. Nesmělá dvojice bosých pánů se zpěvačkou Rachel Davies v čele začala zostra Iceland Spar, úvodní skladbou letošní novinky. Z té pocházela i většina odehraného materiálu, z debutu zazněly pouze tři skladby. Žádná přitom nějak nenudila a přestože byl prostor pod pódiem více prázdný než obsazený, zvukař odvedl slušnou práci. Dobře rozpozanetelné byly jak hlavní tři nástroje – kytara, baskytara, bicí, tak elektronické bicí, doprovodné klávesy a nahrané efekty a podklady, vše obdivuhodně ovládané bubeníkem.

Vystoupení si drželo po celou dobu konstantní kvalitu a potemnělé klimbající nálady střídaly hlasité kytarové nálože, čímž vznikaly euforické gradace, jako například při Deathwaltz nebo Despair, která ke vlastní škodě skončila příliš brzy. Předposlední The Fall Of Glorieta Mountain pak nabídla velice intimní zpěv bez doprovodu a pokračovala v Smashed To Pieces In The Still Of, jejíž název vypovídá o závěru sám o sobě.

Po padesáti minutách bylo dohráno. Několik jedinců se hlasitě dožadovalo přídavku, bohužel naplánovaný repertoár byl vyčerpán a členové si tak pomalu začali balit své věci do dodávky. I když se pohádka o Esbenovi nesla v posmutnělé náladě, i z těch pár desítek přihlížejících měla radost. Snad si příběh poslechne více lidí. Stojí za to.

text: Ondřej Bambas, foto: