LIVE: Oheň bude svítit, Lucie (opět) hází zapálený sirky do trávy

LUCIE
SaSaZu, Praha
1. 6. 2013

Děti, fotbalisté Plzně a fanoušci Lucie; ti všichni měli 1. června 2013 důvod k radosti. Zatímco ti nejmladší se těšili ze sladkostí a plzeňská jedenáctka z poháru pro mistra ligy, příznivce Lucie potěšily v pražském SaSaZu nesmrtelné pecky jako Oheň, Medvídek, Šrouby do hlavy nebo Černí andělé.

Příznivci, to je to správné slovo. Na charitativní koncert, jenž měl za cíl získat finanční prostředky opuštěným a znevýhodněným dětem, totiž dostali pozvání donátoři Nadace Terezy Maxové dětem, jejich známí, několik celebrit, novináři a lidé z branže. K veřejnosti doputovalo oficiálně pouze sto vstupenek, a skalní fanoušci tak byli v holešovickém klubu, podobně jako loni na předvánočním večírku PPF v Rudolfinu, opět v menšině.

Právě atmosféra blížící se firemní akci ovlivnila celý večer nejvíc. SaSaZu se zaplnilo zhruba ze dvou třetin, a přestože první řady obsadili skuteční nadšenci, o nějakém kotli nemohla být během koncertu ani řeč. Publikum působilo zejména v první polovině setu trochu paralyzovaně, jakoby snad stále nevěřilo, co se na pódiu odehrává. Nadměrným nadšením (možná právě kvůli výše popsaným důvodům) pak nehýřili ani sami muzikanti. Čtveřice působila profesorsky, což sice malý prostor SaSaZu bez větších potíží absorboval, avšak příští rok bude muset kapela výrazně sešlápnout plyn, aby se na velkých pódiích neztratila.

Viditelně nadšený byl z celé čtveřice jen Robert Kodym, který si vystoupení (i vánek z tradičního větráku) užíval, častými výlety na kraj pódia udržoval kontakt s publikem a energicky se pokládal do kytarových sól. U mikrofonu z něj zároveň vyzařovalo mnohem víc entuziasmu než z Davida Kollera a právě jeho skladby Panic (s povedeným intermezzem Muchomůrky bílé), Lucie a zejména přídavková Dotknu se ohně patřily mezi vůbec nejlepší okamžiky celého večera.

• Lucie interview: Návrat jsme řešili už pár let zpátky

Kromě většího zapálení kapely chyběla na pódiu i Lenka Dusilová, bez jejíhož vokálu je balada Sen poloviční. Víc důvodů ke kritice však Lucie v SaSaZu nedovolila. Kapela má nespornou oporu ve svém zlatém fondu - jak repertoár označuje Michal Dvořák - a skladby jako Amerika, Lovec, střelec, doktor & vědec (v setlistu vtipně zkrácené na LSD a vědec) nebo Zkamenělý dítě fungují i po letech stále na výbornou. Tím spíš, že kapela nikterak neriskovala a skladby předvedla v originálních aranžích a po hudební stránce prakticky bez většího zaváhání.

Ve chvílích, kdy se David Koller chopil kytary, za něj za bicími alternoval jeho syn Adam. Dalšího "bubeníka" v sále, brankáře Petra Čecha, k bubnům naštěstí nepustili. Svůj prostor na pódiu naopak dostala zakladatelka a patronka nadace Tereza Maxová, která se společně s ředitelkou zavlnila do rytmu Pohybů a následně přebrala šek na 828 tisíc Kč.

Teprve druhý koncert Lucie po obnovení činnosti splnil svůj účel. Nadaci vydělal peníze, kapela si po půl roce vyzkoušela atmosféru "naostro" a publikum se mohlo vrátit o nějakých deset patnáct dvacet let v čase do doby, kdy Lucie valila holkám šrouby do hlavy. A ti, kdo v SaSaZu chyběli, se mají za rok na co těšit...

text: Petr Adámek, foto: Honza Průša (musicserver.cz)