LIVE: Od Rammstein ke Kings of Leon aneb 15 nej festivalu Nova Rock

Nova Rock 2013

14. IAMX - Pozor na sudy
Že se na Nova Rocku každoročně objeví interpret, který toho s rockem, metalem a jejich odnožemi má jen pramálo společného, je velmi příjemné zpestření. Kromě bizarní dechovky, před níž každoročně poslední festivalové dopoledne utíká i divá zvěř z okolních lesů, letos organizátoři pozvali německé top reggae jméno Gentlemana a také v Česku stále populární IAMX. Cornerova banda si na velkém pódiu vedla paradoxně lépe než před několika měsíci v intimnějším prostředí pražské Roxy. Chris stačil zásobovat hrdlo červeným vínem, patlat po spoluhráčích bílou barvou a v závěru se jako bonus neplánovaně svalil přes dřevěný sud, který na pódiu tvořil kulisu. Kromě známých hitů nadchla zejména novinka I Come With Knives se skvělou klávesou linkou a sugestivním šepotem. Jen škoda, že jejich set přilákal na rozlehlý prostor před pódiem podobný počet lidí jako do zmíněné Roxy.

• LIVE: IAMX opět v Praze aneb sexy klávesačka není všechno

13. Paramore - mládí vpřed!
Po smršti od Papa Roach, kteří vystoupení Paramore předcházeli, se druzí jmenovaní zpočátku zdáli být jen čajíčkem. Okouzlující Hayley Williams ale dobře ví, proti jak velké konkurenci v převážně muži ovládaném žánru stojí, a je třeba jí přiznat, že se díky svému energickému pódiovému nasazení dokáže silnějšímu pohlaví přinejmenším rovnat. Paramore svůj vyhrazený prostor dokázali skvěle využít - byli svižní, svěží a zábavní, přesně jako jejich nové album, z nějž se kromě singlů Still Into You a Now, při kterém se na diváky snesly obří balony, dostalo na vynikající Ain't It Fun, která ani v živém provedení nezklamala. Jestli se z ní nestane jejich příští velký hit, je s vesmírem něco v nepořádku.

12. Stereophonics - My se nebavíme, co vy?
Stereophonics už mají svou největší slávu za sebou, ostatně jako snad všechny kytarovky z přelomu tisíciletí, Oasis počínaje a Blur konče. Kytaru do žita však ještě neházejí, a byť se z výrazů jejich tváře dalo vyčíst, že je pro ně vyhrazený prostor ke hraní spíše otravou, jejich nástroje tvořící dohromady strhující rockový zvuk s nadýchanými aranžemi svědčily o opaku. A mohlo za to především skvělé čerstvé album Graffiti On The Train, kterému skupina evidentně věří, neboť se díky jeho téměř kompletnímu přehrání nedostalo ani na klasiku Have A Nice Day. Závěrečná vypalovačka Dakota však na tvářích příznivců dokázala vykouzlit takové úsměvy, že její absence byla rázem zapomenuta.

• Nova Rock (I.): P.O.D. , Airbourne , Anti-Flag , přerostlá panda a drak z pivních plechovek

11. Passenger - Chlápek, na kterého nezapomenete
Bezesporu největším sympaťákem festivalu se stal Passenger, chlápek s kytarou, který ještě nedávno hrával zadarmo na ulici a dnes, po bezmála deseti letech hraní v šeru, si z něj díky křehkému hitu Let Her Go sedá kdekdo na zadek. Mike X, jak se naboso vystupující zpěvák jmenuje pravým jménem, působil naživo jako slušný, pokorný a skromný kamarád, kterého byste nejradši vzali na pivo a zanadávali si spolu na ženský. On však dokáže i vycenit zuby a tak si to během písně I Hate verbálně rozdal s talentovými soutěžemi, botoxem, facebookovými přáteli i Novarockými kadiboudami. A došlo i na cover Eye Of The Tiger.

10. Papa Roach - Útok čtyřhlavého škvora
Vůbec nevadí, že Jacoby Shaddix a jeho banda mají nejplodnější tvůrčí léta za sebou - naživo tahle parta stále umí. Papa Roach, podobně jako před dvěma lety v Praze, nadchli zejména skvěle sestavený setlistem - čtveřice nezapomněla na staré dobré flákoty typu Between Angels and Insects, Dead Cell nebo Last Resort a vkusně je proplétala s fungujícími novinkami, jakou je kupříkladu otevírák aktuální placky Still Swingin'. To vše zabalila do precizního zvuku a uvěřitelného a energického projevu. Shaddix a spol. budou jistojistě skvělými tahouny Rock for People.

• FOTOREPORT: 30 Seconds To Mars a Papa Roach zahráli na rakouském Nova Rocku

9. Parkway Drive - Crowdsurfing s velkým C
Snad u žádného jiného vystoupení neměla ochranka před pódiem takové práce jako během setu harcovníků Parkway Drive. S australskou pěticí, jež na první pohled vypadá jak banda sympaťáků ze střední z amerického seriálu, se na pódiu strhla metalcoreová smršť a ještě větší inferno se pak rozpoutalo pod pódiem. Stagediveři pluly po desítkách a ochranka před zábranami musela dvakrát volat pro posily. I tak měli pánové ve žlutých vestách plné ruce práce a z rozbouřeného kotle vytahovali jedno zmítající se tělo za druhým. Absolutní šílenství! Ostatně sami se můžete naživo přesvědčit už 5. července v Paláci Akropolis.

8. Cradle of Filth - Z temnoty na slunce
Extrémnější odnože metalu mají na Nova Rocku každoročně bohaté zastoupení. Loni fanouškům zabouřili např. Dimmu Borgir nebo Opeth, letos dostali prostor britští blackmetaloví bubáci Cradle of Filth. Jejich vystoupení bylo vůbec tím nejuječenějším celého festivalu. Mozek kapely Dani Filth, oblečen do černého kostýmu ze zlověstně trčícími ostny, pobíhal z jednoho kraje pódia na druhé a před démonicky vyhlížejícím plátnem šponoval své hlasivky až do nelidských skřeků. Kapele by sice mnohem víc slušel temný klub než sluníčkem rozpálené venkovní pódium, avšak sestava, v níž za bicími nechyběl ani Čech Martin Škaroupka, přesto předvedla sugestivní show.

7. P.O.D. - Držte si čepice!
Nu metaloví matadoři P.O.D. dostali prostor na pódiu vedlejší stage první den v nepříliš příznivý čas v půl čtvrté odpoledne. I tak se před pódiem shluknul dostatečně natěšený dav a okamžitě s první skladbou Boom zvednul do vzduchu oblaka prachu, až chvílemi nebylo vidět na pódium. Frontman Sonny Sandoval je už nějaký čas bez dreadů a úskalí ledabyle naražené basebalky pocítil ve chvíli, kdy se hned zkraje setu neohroženě vrhnul mezi diváky v prvních řadách. Na pódium se naštěstí vrátil v bezpečí on i jeho kšiltovka a jeho banda pak před plachtou s motivem dvou robotů (cover jejich poslední řadovky Murdered Love) předvedla energickou a afektem nezatíženou ukázku moderního metalu.

• FOTOREPORT: P.O.D. na rakouském Nova Rocku: nu-metal, reggae a (téměř) ztracená kšiltovka

6. Coal Chamber - Ze staré uhelny už se zase valí kouř a dým
Zařazení Coal Chamber ihned po setu P.O.D. bylo skutečným dramaturgickým majstrštykem. Moderní nu metalové vlně reprezentované zmíněnými P.O.D. totiž klasické, "dřevní" pojetí žánru Coal Chamber skvěle kontrastovalo. Zvěvákovi Dezu Fafarovi sice přibyly na tváři vrásky, avšak během kousků jako Loco nebo Sway, parádní předělávce Fire Water Burn z repertoáru Bloodhound Gang, řádil na pódiu podobně jako v devadesátých letech. Další dva původní dva členy Miguela Rascóna a Mikea Coxe doplnila na pódiu nová členkou Chelou Rhea Harper s efektně svítící baskytarou. Mimochodem, bubeník Mike Cox se do setu natolik opřel, že si paličkou krvavě zranil ruku.

• FOTOREPORT: Nova Rock (II.): KISS , HIM , Stereophonics  IAMX a skok na dlouhé gumě

Coal Chamber

5. Rammstein - Tohle, děti, se sirkami nezkoušejte
Rammstein si v Rakousku opět podmanili jeden z živlů, oheň. Na pódiu (a často i mimo něj) vládli různým plamenometům, dunivým detonacím, rachejtlím a ve skladbě Pussy také obřímu penisu plivajímu pěnu. Nutno uznat, že jejich show je za ty roky promakaná do posledního detailu - například scénka, kdy "náhodný fanoušek" vběhne uprostřed skladby na pódium, chytne od ohně a začne hořet, je tak skvěle sehraná, že zapůsobí i v několikáté repríze. Hudební složka často sekunduje té vizuální a vystoupení zlých hochů z Berlína se tak namísto tradičního koncertu stává jakousi divadelní performací s často perverzním nebo násilnickým scénářem. V kontextu šlapající rytmiky, valivých kytarových riffů a mnohdy syrových textů jde tak jako tak o velmi působivou kombinaci.

4. Biffy Clyro - Polonaháči pod skloněným stromem
Doma na Ostrovech platí Biffy Clyro už nějaký čas za hvězdy první ligy vyprodávající ty největší stadiony, kontinentální Evropa jejich umění objevuje o něco pomaleji. Parta kolem charismatického frontmana Simona Neila letos vydala parádní opus Opposites, který bude na konci roku jistojistě vévodit rockovým albovým žebříčkům, a stejně skvělá forma je zastihla také poslední festivalový den na hlavním pódiu. Simon má své nejdivočejší časy za sebou, přesto v jeho projevu zůstala jakási punková neurvalost a vztek a chvílemi bylo z jeho výrazu čitelné, že by nejraději rozmlátil kytaru nebo aspoň rozkopal mikrofon. Nerozmlátil a nerozkopal, se svými dvěma spoluhráči a dalšími dvěma doprovodnými (ti neměli pro snadnější rozpoznatelnost dress code "do půl těla") přesto šel jejich set až na dřeň.

• RECENZE: Cesta na stadiony je pro Biffy Clyro otevřená

3. Kiss - profesionální show rockových matadorů
Jak už to u podobně ikonických kapel ráže Kiss bývá, na nějaké emoce nebo radost z muzicírování se dávno nehraje. Do posledního místečka zaplněný prostor pod pódiem však byl jednoznačným signálem, že fanouškům Kiss chladná profesionalita vůbec nevadí. A nebude rouháním přiznat, že i tak to čtveřici hraje pořád skvěle. Ať už svůj prostor dostaly letité hity jako Lick It Up, Rock And Roll All Nite, I Was Made For Lovin' You nebo některá z dvojice novinek z povedeného alba Monster, šlapalo jim to pořád skvěle. Nejvíc pozornosti si ale pro sebe stejně ukradl doprovodný cirkus a to teď nemluvíme o jejich tradičních kostýmech, maskách a mrskání obrovským jazykem Genea Simmonse, ale spíše hraní na visutých plošinách, obřím pavoukovi, který pódium osvětloval, plivání "krve", jízdu nad publikem ke zvukaři na lanech a především celé řadě plamenů a ohňostrojů, které by mohla závidět i Metallica, po jejichž loňské show přebrali newyorští veterání štafetu headlinerů. To muselo stát ale peněz...

• FOTOREPORT: Útok obřího pavouka aneb Kiss chrlili krev a oheň na rakouském open airu Nova Rock

2. Kings of Leon - Kterak vesničani po zásluze ke slávě přišli
Opilecký incident z Dallasu budiž historií, King of Leon zase drží pospolu a hraje jim to náramně! Headliner posledního festivalového dne servíroval poctivou porci skvěle zahraného jižanského rocku s příchutí blues. Caleb Followill s nezbytným křížkem na krku, který dává vzpomenout na přísně křesťanskou výchovu pod Talihinským sluncem, svým nakřáplým vokálem rozjasňoval hity z bohaté rodinné šperkovnice, přičemž hned šestkrát se vzpomínalo na výbornou čtvrtou řadovku Only By The Night. Vedle osvědčených tahounů jako Sex On Fire, Use Somebody nebo Notion se ale dostalo i na ukázku z připravované zářijové novinky Mechanical Bull a nutno říct, že pokud bude i zbytek nového materiálu znít tak slibně jako It Don't Matter, máme se opravdu nač těšit. Sečteno podtrženo krásný koncert, kterému až na skromné frontmanovy promluvy a chvílemi nefungující velkoplošné projekce (za které kapela beztak nemohla), není mnoho co vytknout.

1. Korn - Útok na solar
Korn se na Nova Rock vrátili po dvou letech s jednou zásadní změnou - ve svých řadách opět mají svého zakládajícího kytaristu Heada. Na něm bylo poznat, jak moc mu absence u kapely chyběla a jak moc je na pódiu při chuti. Korn zabrousili do nejstarších hlubin svojí diskografie k peckám jako Blind nebo Twist, ale neopomněli ani na dva kousky z poslední, elektronikou napěchované nahrávky. Nutno říct, že zejména vypalovačka Get Up! zní naživo skvěle. Dokonale hutný a čitelný zvuk, strhující prezentace a za bicími jeden z nejlěpších bubeníků současnoti: takové bylo patrně nejlepší vystoupení uplynulého ročníku. Mimochodem, v kotli pobavila scénka, kdy si asi padesátka lidí posedala v několika řadách za sebe a simulovala obří veslici, což Jonathan Davies nechápavě komentoval slovy: "What the fuck is that?"

text: Petr Adámek, Jan Trávníček, foto: Petr Brodík