RECENZE: Dinosauři obživli. Díky ďáblu a Alice in Chains

ALICE IN CHAINS
THE DEVIL PUT DINOSAURS HERE
Universal Music
12 trax / 67:16

Tracklist: Hollow, Pretty Done, Stone, Voices, The Devil Put Dinosaurs Here, Lab Monkey, Low Ceiling, Breath On A Window, Scalpel, Phantom Limb, Hung On A Hook, Choke

Pokud měla nějaká kapela opravdu smůlu na personální tragédie, tak to bezpochyby byli matadoři z Alice In Chains. Tragicky je opustil zpěvák Layne Staley a později i basák Mike Starr (ten však v kapele již nepůsobil). To by položilo nejednu kapelu, ale tahle partička ze Seattlu v sobě naštěstí našla tolik vnitřní síly, že dokázala všechny problémy překonat a pustit do světa parádní comebackovou desku Black Gives Way To Blue, která ukázala, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Jenže jedna vlaštovka comeback nedělá...

Síla a veškeré možnosti jsou u AIC koncentrovány v ústřední postavě, kterou není zpěvák, ale kytarista Jerry Cantrell. Ten tak nepotřeboval ani tak lídra kapely jako spíše tandemového zpěváka, který by s ním táhl tak typické dvojhlasy. To William DuVall dokonale splňuje. A jinak se vlastně nezměnilo vůbec nic. Z oné velké grunge čtveřice začátku devadesátých let jsou stále ti nejtvrdší a svým způsobem i nejhůře uchopitelní. To vše platí i na nahrávce The Devil Put Dinosaurs Here. Album splňuje ty nejlepší Alice In Chains atributy, zároveň je o něco méně syrové, přitom ani nikterak uhlazené. Nachází se přesně uprostřed zlaté střední cesty.

• SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Layne Staley

Singl Stone přesně ukázal, jak vypadá Alenčina současná tvář. Masivní, valivá a depresivní, ale zároveň krásná, když se v peckách jako Scalpel obnaží až na dřeň. Přesně na tu dřeň, kdy staromilci souhlasně pokyvují a povykují, zatímco mladší ročníky poznávají nepoznané krásy depresí aneb žádné novátorské experimenty. Celý počin je velmi vyrovnaný a jen stěží na něm budeme hledat nějaké kvalitativní výkyvy. Změny najdeme jistě v atmosféře skladeb i v jejich provedení, ale pořád na nich poznáme typický kapelní rukopis.

Alice In Chains jsou na nové desce o něco dospělejší, o něco uhlazenější, ale přesto se nezpronevěřili svému jménu a onen pulzující neklid a všudypřítomná depresivní nálada je na desce pořád zřejmá. Pokud budou ponávratové nahrávky kapel tak kvalitní jako tahle (či aktuální fošna Black Sabbath), máme se do budoucna sakra na co těšit! {vypnoutlink:Alice}

BEST TRAX: Stone, Voices, Hollow
ZKUS TAKY: Soundgarden - King Animal, Black Sabbath - 13, Pearl Jam - Backspacer

Petr Bláha
6/7