LIVE: Underworld přilákali generaci kultu Trainspotting

UNDERWORLD
Open Air Festival, Panenský Týnec
10. 8. 2013

Hlediště u hlavního pódia bylo na rozdíl od pátečního koncertu Skunk Anansie při vystoupení Underworld, ale třeba i českých Tata Bojs zaplněné. Bylo patrné, že mnoho lidí přijelo hlavně na britskou kapelu, jejíž první deska vznikla už v roce 1988 a celosvětově se proslavila díky svému příspěvku do soundtracku k filmu Trainspotting. A právě generace, pro kterou je film režiséra Dannyho Boylea s Evanem McGregorem v hlavní roli kultovní, tvořila největší zastoupení v publiku.

Půlnoční vystoupení představilo klubovou muziku, jaká ovládala noční kluby ve Velké Británii v devadesátých letech dvacátého století. Underworld začali pomaleji a synthpopově. Některé skladby by slušely Annie Lennox a Daveu Stewartovi, respektive jejich Eurythmics. Postupně se kadence beatů zrychlovala. Větší hity přišly v druhé polovině. Přesně včas, protože dýdžejský set postupem času začínal být trochu únavný. Lidé zareagovali na první tóny Dark & Long (Dark Train) a zejména na dvojicí nejznámějších písní King Of Snake a Born Slippy Nuxx, které uzavřely základní hrací dobu. Underworld na rozdíl od Skunk Anansie mohli hrát devadesát minut, a tak na závěr přidaly ještě dvě skladby.

Underworld si na Open Air Festival přivezli povedenou videoprojekci, která evokovala jak barvou tak formou osmdesátá léta. Základ tvořila síť utkaná z malých čtverců, které hrály všemi barvami. O vytvoření jakéhosi vizuálního vjemu se pomocí poměrně směšných tanečních kreací (např. u King of Snake se pokoušel o hadí pohyby) snažil i výborně zpívající Karl Hyde. Jeho hlas zněl autenticky a podobně jako na studiových nahrávkách, přitom zazpívat dobře třeba Born Slippy Nuxx není zrovna jednoduché.

Houseově-tranceoví Underworld naplnili pozici hlavního headlinera. Nalákali mnoho lidí. Velká část návštěvníků přijela do areálu až v sobotu speciálně kvůli jejich setu a kvůli hymně devadesátých let Born Slippy Nuxx. Ta naplnila očekávání. Diváci zvedli telefony nad hlavu a vyráběli záznamy na své smartphony. Nikomu moc nevadilo, že Underworld jsou dnes už také trochu retro.

Otázkou zůstává, zda se i za rok dočkáme Open Air Festivalu, který letos měl několik vrcholných momentů, ale jinak jeho dramaturgie poměrně haprovala. Počasí nelze naplánovat, ale program ano. Díky tomu, že v Panenském Týnci byla pouze jedna hlavní stage, doba, než se na ní kapely vystřídaly byla šíleně dlouhá a ne vždy byl na vedlejší scéně – v cirkusovém šapitó – tak kvalitní program, jako páteční vystoupení kapely Umakart.

text: Daniel Maršalík, foto: Vlastimil Beránek