RECENZE: Nine Inch Nails dospěle bilancují a ztrácejí při tom šťávu

NINE INCH NAILS
HESITATION MARKS
Universal
14 trax / 61:50

Tracklist: The Eater Of Dreams, Copy Of A, Came Back Haunted, Find My Way, All Time Low, Disappointed, Everything, Satellite, Various Methods Of Escape, Running, I Would For You, In Two, While I'm Still Here, Black Noise

Hesitation Marks má s How to Destroy Angels, kteří letos vydali debut, společných jen několik prvků, které jsou pro Reznorův rukopis nezbytné. Proto se nedají nijak plodně srovnávat, což je na začátek příjemným zjištěním. Reznor místo toho vytvořil album ze všech ingrediencí předchozích desek NIN. Uslyšíme tak hru s elektronickými zvuky i nějaké ty ostřejší kytary, hlavně pak Reznorův hypnotický zpěv (na novince se pravda nedočkáme "uřvanějších" písní). Desce bychom ale křivdili, kdybychom tvrdili, že sází na nějaké vyprůměrování osvědčených postupů záměrně.

Co ale albu zásadně chybí a co se mu jednoduše nedá příliš věřit, je jeho proklamovaná temnota. Hesitation Marks je poměrně dospělé album, kde se v textech sice notoricky opakují Reznorovy typické fráze, obraty a rýmy (nikdy to nebyl zrovna básník) o depresích atd., vyznívají ale zásadně jinak, trochu jako dokola opakované fňukání. Je jasné, že sdělením alba je i neutuchající neklid a chmury, nepůsobí na posluchače ale tak silně a sugestivně. I když tu Reznor zase smutní, jeho situace je na míle vzdálená asi nejkrušnějším, ale i umělecky nejplodnějším létům jeho života. Spíše nostalgicky bilancuje. 

• VIDEO: Návrat ve velkém aneb epileptická lynchovina Nine Inch Nails

Před vydáním se diskutovalo o podobnosti a spřízněnosti nadcházejícího materiálu s klasickou nahrávkou The Downward Spiral z roku 1994. Artwork různých variant desky od digitání verze po vinyl sice vytvořil oběma stejný umělec, Russell Mills, nahrávky jako takové ale nemají příliš společného. Někdejší dravost a bouřlivost se zde ozývá pouze v hodně vzdálených a mizících ozvěnách civilního a zralého Reznora. On sám řekl, že už je jiný člověk, a na Hesitation Marks je i jiný "druh" hudebníka. Jenže NIN jsou bohužel kapela, která je tak spjatá s Reznorovým emočním vypětím, že bez porce šílenství šedne a zevšední.

Něco se ale přece jen najde. Vrcholem alba je strašidelná píseň All Time Low, která zvrhlými a cynicky lehce funkovými zvuky stahuje posluchače do bahnitých, téměř ukázkově dekadentních hlubin zacyklené deprese a úzkosti. Těchto silných a skutečně atmosferických až náladově "lepivých" momentů je ale na Hesitation Marks poskrovnu. Bohužel hned vzápětí je i toto výjimečné napětí rozmělněno a Reznor obecně spíš předvádí, jak progresivní zvuk mají po těch letech zkušeností s technikou NIN a kolik že mašinek už umí ovládat.

Celkově se zdá, že Reznor tak trochu u všech těch mixážních pultů zapomněl na rokenrol. Doby, kdy se sápal na koncertech na zavěšené řetězy u stage a válel se v bahně, jsou ty tam. Ano, každý stárne, dospívá a vynucenost nějaké deprese a rozervanosti by stejně působila směšně. Není ale odklon od obsahu k formě něco, co právě fanoušci kapel, jako jsou NIN, odmítají? Hesitation Marks nabízí porci kvalitní hudby ve smyslu precizního řemesla. S přihlédnutím k diskografii tak nabízí mnohem méně, než jsme u Reznora zvyklí. Nejpalčivější a pro hodnocení klíčová otázka zní: Potřebujeme opravdu nové NIN?

BEST TRAX: Came Back Haunted, All Time Low, Running
ZKUS TAKY: Nine Inch Nails - The Slip, David Lynch - The Big Dream, Trent Reznor and Atticus Ross - The Social Network

Lucie Malá {vypnoutlink:Lucie}
5/7