RECENZE: Arcade Fire budou nadále kralovat večírkům intelektuálů

Vydáno 07.11.2013 | autor: redakce

Titulky jako nejočekávanější deska druhé půlky roku, největší naděje nebo jen zvědavost;  nezáleží na tom, co vás k poslechu nové desky Arcade Fire přivedlo, protože výsledek mluví sám za sebe. Kanadští Arcade Fire představují svůj Reflektor.

RECENZE: Arcade Fire budou nadále kralovat večírkům intelektuálů RECENZE: Arcade Fire budou nadále kralovat večírkům intelektuálů

arcade-fire-reflektorARCADE FIRE
REFLEKTOR
Universal Music
13 trax / 75:14 min

Tracklist: Reflektor, We Exist, Flashbulb Eyes, Here Comes The Night Time, Normal Person, You Already Know, Joan Of Arc, Here Comes The Night Time II, Awful Sound (Oh Eurydice), It's Never Over (Oh Orpheus), Porno, Afterlife, Supersymmetry

Tahle kapela z Quebecu, která má tolik členů, že při sledování na pódiu musíte otáčet hlavu jako při tenisovém utkání, po masivní reklamní kampani, kdy se v ulicích začaly objevovat graffiti s vepsaným názvem Reflektor, vydává svou čtvrtou desku. Ta je následníkem tři roky starého alba Suburbs, za které sklízeli Arcade Fire ovace vestoje, významná ocenění a svět Twitteru se divil whothefuck jsou Arcade Fire. Nyní přišli s hlavou vztyčenou, v době slávy i mezi tweetery a svým Reflektorem jim svítí na cestu do lepších hudebních zítřků. Jaké ale album ve skutečnosti je? Vyrovnalo se očekávání?

Otvírákem celé desky je singl Reflektor, který točila rádia už od září. Reflektor ukázal Arcade Fire v novém tanečním světle, což bylo samo o sobě velkým překvapení. Největším překvapením je ovšem skutečnost, jak pozitivně byla tato změna vnímána. Vliv producenta Jamese Murphyho z tanečně laděných LCD Soundsystem se zde nepopiratelně projevil a dostal Arcade Fire ze škatulky zakřiknutých děcek, co se společně mačkali ve výtahu, do role primadon, které se pro dvě věty nebojí oslovit ani Davida Bowieho. A takové je i celé album, drze promyšlené a neuvěřitelně nápadité. Mění rytmy a nálady songů a přináší nápady, které by obsáhly nejmíň sedm samostatných alb. Nakonec jim ten pocit primadon budete sami podsouvat, protože nikdo jiný nezvládá tolik změn, aby přitom zůstal stále poslouchatelný.

Reflektor se od předchozích alb liší ve více faktorech než jen ve výraznějším tanečním feelingu. Ubylo smyčcových nástrojů a typických kytar ze začátků písní, které se nově rozložily do celé délky skladeb. Skoro se až zdá, že se celou dobu předtím drželi Arcade Fire při zemi, a že teprve s Reflektorem se otevřeli. Co na první pohled zůstalo, je délka písní nezřídka přesahující šest minut a těžce pochopitelné - ovšem ne hloupé - texty.

Za větší zmínku stojí skladba Normal Person, o níž byste asi neřekli, (to kvůli výrazným kytarám připomínajícím hru Nicka Zinnera ze začátku působení kapely Yeah Yeah Yeahs), že zapadá do repertoáru Arcade Fire. Pro tenhle rock'n'roll se rychle zapomíná, že Arcade Fire dlouho kralovali večírkům intelektuálů. Přesto hned další song vás na tenhle večírek vezme zpět, jen zde budou hipsteři více tancovat.

Přes všechno výše zmíněné je zřejmé, že pod novým kabátem s flitry jsou stále ti stejní muzikanti žijící ve svém vlastním světě, kteří nás prostřednictvím své hudby pokorně zvou dovnitř. S Reflektorem rozeslali pozvánku více lidem, které chytli na taneční singly do pasti své nápadité hudby, která stejně bude pořád znít nejčastěji na zmíněných intelektuálských večírcích.

BEST TRAX: Reflektor, Here Comes The Night Time, Porno
ZKUS TAKY: The National - The Trouble Will Find Me, Beach House - Bloom, Arcade Fire - Suburbs

Jana Václavíková
7/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít
[banner1]