LIVE: Wohnout letos naposledy zapojili nástroje do elektřiny

WOHNOUT
RETRO MUSIC HALL, Praha
5. 11. 2013

Předkapela Shoe Cut z Karlových Varů, kterou si Wohnouti pozvali na základě společného vystoupení na festivalu v Banátu, se objevila něco málo před devátou hodinou a před pomalu se plnícím Retrem odehrála asi šest kousků. Nedá se říci, že by jednotliví členové své nástroje neovládali, spíše naopak, ale celé vystoupení bylo ve výsledku poněkud rozpačité, zejména kvůli ne příliš velké přesvědčivosti frontmana Pavla Krugera a žánrové nevyhraněnosti - od úvodní pecky ala RHCP se styly měnily přes "najazzlé" funky ve stylu -123 Minut, kdy frontman vyměnil kytaru za příčnou flétnu, až po rozvleklé reggae nebo oldschool hip hop napodobující třeba Cypress Hill. Na jednu stranu je snaha o pestrost sympatická, ale zejména u předskakující kapely to působí spíš rušivě. Retro se nicméně během jejich produkce zaplnilo, wohnoutí fanoušci stačili vypít dost piv a náležitě se rozehřát.

• Wohnout bez proudu: akustické CD a unplugged turné

Wohnout mají živá vystoupení v malíku. Hned v první pecce Volali se navíc část fanoušků nejblíže pódia dostala do varu, ale slibně se rozjíždějící kotel zabrzdili hned na začátku securitas, kteří se objevili při náznaku trochu drsnějšího křepčení, a za značného nesouhlasu publika největšího rebela vyvlekli ven. Chvíli to vypadalo, že bude zbytek koncertu nudná party bez pohybu, ale naštěstí se našli další odvážlivci, kteří se nenechali odradit, a brzy to pod podiem začalo slušně vřít. Křehké příměří se securitas se pak povedlo udržet až do konce koncertu.

A Wohnouti divokou náladu rozhodně podporovali. Ani na chvíli nezpomalili tempo, spíše postupně přidávali, a přihazovali jednu vypalovačku za druhou. Hlavní část setlistu byla vybraná z posledního alba Našim klientům, ale nemohly chybět klíčové songy ze starších desek jako Sejkonopí (glosované notičkou ohledně pondělní akce Policie ČR), Pepíčci (uvedené a spoluzahrané otcem bratrů Homolových), Ó Gramofón (který už Wohnouti asi nebudou hrát, poněvadž jsou prý vokální party psané příliš vysoko) nebo Rajda. Lahůdkami, při nichž začalo být pod pódiem nebezpečně dusno a těsno, byla klasika Pedro se vrací a takřka archivní Banány.

Nové album bylo zastoupeno titulní skladbou Našim klientům (telefonické intermezzo bylo opět předneseno oslnivě krásnou blonďatou manažerkou kapely Gábinou), poeticky rozvernou O básnících, Pádákem anebo Bublinou, která měla pražskou skoropremiéru. Nemohla chybět ochutnávka z chystané desky, singl Díky moc - její discofunkový nádech vyzněl naživo rozhodně o dost lépe, než na nahrávce, kterou je možné slyšet na Youtube. Závěrečná hymna Svaz českých bohémů byla třešničkou na dortu skvělého koncertu nadupaného energií, na kterou si zaskákalo celé spodní patro Retra.

Poslední elektrický koncert se více než podařil a nezbývá než se těšit na novou desku, případně si zkrátit čekání některým z unplugged koncertů.

text: Jiří Kalous, foto: Pavel Kovaříček