LIVE: The Sounds zazdil příšerný zvuk

THE SOUNDS
Lucerna Music Bar, Praha
20. 11. 2013

Předkapela Viktor & The Blood hodně čerpá z The Hives. Jak vizuálně, tak zvukově. Ovšem to zas tak nevadí - tři floutci v černých oblecích, frenetické pohyby hlavního zpěváka a hlasité songy s jasnými refrény a ostrými kytarami - to přece nemůže zklamat. A nezklamalo! Kluci si vystačí ve třech (kytarista, levoruký bubeník a zpěvák mydlící tamburínu), baskytarové party a druhou kytaru občas pustí z podkladu, ale vůbec to nevadí. Netřeba dělat tajnosti, Viktor & The Blood se (přece jen bohužel) stali vítězi večera. Hned po nich totiž přišlo zvukové inferno.

Zvuk The Sounds byl uřvaný, nečitelný a bez kopáku. První song. Druhý song. Třetí song. A žádná změna. Nikdo neříká, že se nemůže stát, že se zvuk nepovede. To se, obzvlášť v Lucerna Music Baru, prostě stává. Ovšem člověk by tak nějak očekával, že to zvukař uslyší a bude se potit, napravovat co půjde a jeho ruce se nezastaví. Ne tak tomu bylo včera. Pan zvukař zjevně byl s tou příšerností spokojený a vlastně za celý koncert do ničeho nezasahoval.

• FOTOREPORTY: The Sounds v Praze představili letošní novinku Weekend

Hlavní aktérka večera, zpěvačka Maja Ivarsson, byla nespokojená i se zvukem na pódiu, což se projevilo zoufalým máváním na monitorového zvukaře během prvního songu a následně v průběhu druhého songu mrštěním mikrofonu o pódium, hlasitým zařvání "fuck" a odchodem z pódia. Po pár vteřinách vychladla, vrátila se, a když kapela s trochu zoufalým výrazem píseň dohrála bez ní, jenom řekla prvním řadám: "I fucking need a drink. This is hell. Bring me something to drink, thank you!" Ovšem známe české publikum, které anglicky moc nerozumí. Na promluvy delší jak jedna věta nereaguje a chytá se jen na "Are you having a good time?", a tak se Maja drinku nedočkala.

Setlist se slil do jednoho hlasitého čehosi. Toto cosi obsahovalo hodně starých písní, ale skoro zapomenuta byla velmi vydařená minulá deska Something To Die For, z níž  zazněla jen titulní píseň a balada Wish You Were Here. A pak - střih! V pauze mezi posledním songem (Ego) a přídavkem se asi stal jakýsi zázrak, protože dva přídavkové kusy najednou zněly úplně jinak. Ví někdo, co se odehrálo?Aspoň ty dva songy!

Lze pochopit, že The Sounds nejsou kapela formátu White Lies či Biffy Clyro, kteří si mohou dovolit mnohem větší technický luxus. Ovšem to, co se odehrálo během jejich koncertu, byl velmi smutný příběh. Kapela, která z pódia hraje jak o život, stárnoucí, avšak pořád sexy a snažící se Maja Ivarsson a super songy. Jenže to všechno se včera ztratilo ve zvukovém pekle.

BLOGOVÁ VSUVKA: Když bych nemusel, tak bych tenhle článek asi ani nepsal. Z koncertu, na kterej jsem se fakt těšil, jsem si odnesl pískání v uších a smutek z toho, že moje milovaná kapela zněla uplně zprdele a ještě za to vlastně nemohla. Nemám z toho vlastně nic.

text: Martyn Starý, foto: Vojta Florian