Vydáno 23.01.2014 | autor: redakce
Slim Cessna's Auto Club k nám přijeli po dvou letech, aby tu bez jediného zaškobrtnutí potvrdili svou pověst nezapomenutelné koncertní kapely. A ani tentokrát nepopřeli onu "divotvornost", která je jim mnohdy připisována.
LIVE: Slim Cessna's Auto Club - Apoštolové geniální show
SLIM CESSNA'S AUTO CLUB+THE MOONSHINE HOWLERS
Lucerna Music Bar, Praha
22. 1. 2014
Už zpočátku večera bylo jasné, že tenhle večer bude intenzivní. Vynikající The Moonshine Howlers předvedli zábavnou a energií nabitou show plnou našlápnutých songů na pomezí country, rock'n'rollu a rockabilly. Kapela sestává ze členů rozličných, hudebně více či méně obdobných projektů, a jejich symbióza v současné sestavě byla znát na první pohled - vlastní věci plus dva covery (Bob Wayne a Motörhead) zněly přesvědčivě. Vystoupení oživily i taneční kreace frontmana nebo neustálé povzbuzování kontrabasisty. Jakkoli je role předkapely často nevděčnou, v případě této formace o něčem takovém ani nemohla být řeč.
Současné turné SCAC se - pokud jde o setlist - pohybuje hlavně po trajektorii posledního výběrového alba SCAC 102 An Introduction for Young and Old Europe. A i přes to bylo dle reakcí v klubu znát, jak silnou a stěžejní deskou je jejich Cipher z roku 2008. A někde mezi oddanou bohoslužbou, koketováním s blasfemií, rituálem a magií osciluje i píseň Jesus Is in My Body - My Body Has Let Me Down z tohoto alba, kterou (pro všechny nečekaně) SCAC celý koncert uvedli. A že to byl šok!
V čele této kapely jsou dvě výrazné osobnosti – Slim Cessna a Jay Munly. Doplňují se výborně hlasově i svým vystupováním. Excentrický bavič (který občas při děkování roztomile mával jako žáček z první třídy) Cessna neúnavně komunikoval s diváky. A to kontaktně - objímání nebo držení za rameno, za ruku nebyly žádnou výjimkou. Munly se drží zpátky, působí více melancholicky, více v kontextu katolického smýšlení SCAC barokně - a to včetně typických "extází" a pohnutí. Geniální momenty pak nastávají, když spolu oba napřímo komunikují. V jejich písních je totiž řada vyloženě dialogických, až scénických "rozhovorů" mezi nimi - a divadelní charakter udržovali i v rámci show. Jeden příklad za všechny může být třeba perfektní Magalina Hagalina Boom Boom.
|
Denver Broncos UK, Bajkazyl, 21. 1. 2014 V předvečer akce se podařilo pořadatelům takřka na poslední chvíli domluvit a uspořádat téměř privátní a nefalšovaně intimní vystoupení frakce SCAC s názvem Denver Broncos UK v žižkovském Bajkazylu. Šlo o událost unikátní a v kontextu toho, jak často vystupují, o velkou poctu pro české publikum. Poctu, která se dočkala náležitého přijetí. Akustický koncert doslova z gauče před narvanou místností nadšenců odehráli čtyři členové současné sestavy SCAC se suverénní profesionalitou a zároveň sdílně a v podstatě civilně. Jejich písně se výrazně liší od tvorby SCAC, jsou intimnější, možná atmosferičtější, do popředí tu vstupuje jeden ze dvou tahounů kapely - Jay Munly. To jeho sólové práci (popřípadě pozoruhodným projektům s The Lee Lewis Harlots nebo The Lupercalians) se hudba blíží nejvíce. Byla to až hmatatelná temnota, která zná světlo, protože ho sama v sobě obsahuje - a to není paradox. Stejně jako v sobě skelný pohled pohublého Munlyho a jeho písně obsahují jakési svědectví o tom, že ve své vidoucnosti viděl něco, co ostatním zůstává doposud skryto, popřípadě naprosto cizí. |
Nešlo ale jen o hluboké zážitky a vytržení, během koncertu se utvořil díky chytlavosti a rytmičnosti SCAC i slušný kotel. Gospelem ovlivněné skladby typu Children of the Lord nebo - a ten výraz je možná trochu nepatřičný - vypalovačky jakou je např. efektně vyhrocená Americadio nebo bombastický "manifest" This Is How We Do Things in the Country podněcovaly i k tanci. Možná (a snad!) se konečně tento žánr v rámci opravdového poznání kapel jako jsou SCAC, čili reprezentantů žánrů, jakým se obecně a trochu neforemně říká alt-country nebo gothic americana, dočká zasloužené renesance. Protože opravdu není country jako country.
V duchu toho, jak začátek vystoupení nebyl vůbec pozvolný, protože SCAC odstartovali na férovku jednou z nejintenzivnějších skladeb z repertoáru, ani závěr rozhodně nevyzněl do ztracena. Píseň He, Roger Williams kapelaprotáhla téměř donekonečna - to všechno s úžasnou rokenrolovou šťávou, která se vracela v nových a nových vlnách refrénu, a show, sálající energií a očividně nevyčerpatelnou, upřímnou sympatií k publiku. Slim Cessna nechodil objímat a "žehnat" lidem u pódia a v prvních řadách v rámci manýry, myslel to vážně. Stejně jako to mysleli na oplátku vážně rozvášnění fanoušci, kteří ho znovu a znovu vraceli při jakémsi polo-stagedivingu na pódium.
SCAC jsou možná kapelou, která stojí myšlenkově na pilířích křesťanské víry. Ukázalo se ale, že je úplně jedno jaká to víra je nebo není, protože v Lucerně nešlo o žádnou katolickou seanci nebo nábor do řad věřících. Láska k bohu byla oproti lásce k hudbě v pozadí. Kapela i publikum totiž měli během večera jinou víru - ač to zní pateticky, měli víru v sebe navzájem a ve společné prožití jedinečného, neopakovatelného koncertního zážitku. {vypnoutlink:Lucie,Europe}
text: Lucie Malá, foto: Matěj Slezák
0,00
čtenáři
hlasuj
