LIVE: Dog Eat Dog stále štěkají. Rafnout už ale nedokáží

Vydáno 09.05.2014 | autor: redakce

K úspěchu někdy stačí málo. Náhoda. Nebo dobrý nápad. Třeba zkusit našroubovat do rockové muziky saxofon, jak to začátkem devadesátých let napadlo kluky z Dog Eat Dog. Funguje ale tato kombinace i o dvě desetiletí později? Tak napůl.

LIVE: Dog Eat Dog stále štěkají. Rafnout už ale nedokáží LIVE: Dog Eat Dog stále štěkají. Rafnout už ale nedokáží


Dog Eat Dog 13DOG EAT DOG
Nová Chmelnice, Praha
8. 5. 2014

John Connor a jeho smečka se do Česka vrátili po osmi měsících od posledního vystoupení v pražském Rock Café. To by samo o sobě nebyla nikterak zajímavá informace bez dovětku, že tentokrát si k pražské show přibrali dalších sedm v menších českých městech. Nabízí se tak otázka, zda-li jsou na tom Dog Eat Dog až tak bídně, že vezmou s povděkem možnost zahrát si třeba v takovém Týništi nad Orlicí, městě s šesti tisíci obyvateli. To vše navíc v zemi, o jejíž existenci průměrný Američan nemá ani tucha.

Je tu i varianta srdcařů, kteří z neustávajícího nadšení z koncertování rádi objedou kdejakou díru. Na to ale čtveřice + koncertní saxofonista působili až příliš unaveně a strnule, skoro až znuděně. Strnule ani znuděně naštěstí nevypadalo publikum v Nové Chmelnici. Dog Eat Dog mají u nás stabilní posluchačskou základnu, odchovanou i častou přítomností kapely na velkých českých festivalech. Pražská fanouškovská frakce dokázala v klubu dorovnat celkovou sumu energie, které se z pódia přece jenom už tolik nedostávalo.


Asi nikdo z dvou set osmdesáti přítomných nečekal, že by parta na pódiu mohla něčím překvapit. Dog Eat Dog, kteří svoji poslední desku vydali před osmi lety, čerpali zejména z debutu All Boro Kings, který letos slaví dvacet let od vydání. John Connor tu a tam přihodil nějakou vtipnou hlášku a hned na úvod lehce překvapil žádostí, aby se v sále nekouřilo. Neúnosně protahované pauzy mezi skladbami, které vyplňuje reprodukovaný hip hop (a toho času cinkání Pilsner-Urquell lahváčů) je u nich naopak folklórem už řadu let.

Dog Eat Dog 24

Dog Eat Dog 16

Největšího ohlasu se pochopitelně dočkala vypalovačka Rocky, hymna všech mladých a neklidných druhé poloviny devadesátých let. Machistické vyvolávání názvu své kapely pak podpořili coverem pecky Genocide (modří vědí) od The Offsrping. Slyšet Hollandovo kytarové sólo hrané na saxofon byl patrně nejsilnější zážitek večera.

Dog Eat Dog dnes patří mezi kapely, které to u nás mají poměrně snadné. Stačí, že na koncertě zahrají těch pár nesmrtelných hitů a že je zahrají nahlas, tedy přinejmenším hlasitěji, než by vám sousedi v paneláku tolerovali. To je však spolu s příjemně mrazící nostalgií asi jediná přidaná hodnota, kterou v roce 2014 mohou Dog Eat Dog naživo nabídnout.


text: Petr Adámek, foto: Šárka Versiganová

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít