LIVE: Víš svý, Lucie. Už jen přidej na výrazu

LUCIE
Retro Music Hall, Praha
15.5.2014

Od loňského jara, kdy megalomanský návrat na pódia oznámila, měla Lucie dostatek času se znovu sehrát. Kromě cvičiště ladila formu i přímo na bojišti, mimo jiné na benefičním koncertě v pražském SaSaZu v červnu loňského roku nebo na podzim na předvolební akci Nikagdá nězabuděm, kdy její set na Staroměstském náměstí sledovalo přes dvacet tisíc lidí. Klubová show v Retru, pravděpodobně poslední ostrá zkouška, s přehledem potvrdila, že čtveřice má krátce před vypuknutím šňůry dobře nalazeno.

Setlist o necelých třiceti položkách mohl jen těžko někoho zklamat. Vedle nejsilnějšího arzenálu, který má Lucie ve své diskografii, typu Amerika, Medvídek, Šrouby do hlavy nebo Černí andělé, zazněly i kousky nečekané, např. stařičká Nech to stát. Zaplněný klub však zpíval spolu s kapelou nehledě na skutečnost, o jak provařenou skladbu právě šlo. Nostalgie funguje a je jisté, že kolem hal v Košících, Bratislavě, Ostravě, Brně a Praze a taktéž v amfiteátru v Lochotíně a festivalu Rock for People bude hodně hlučno.

Oproti zmíněným koncertům z poslední doby se toho příliš nezměnilo. Snad jen drobnosti jako v případě skladby Šrouby do hlavy, která se dočkala lehce pozměněného, více původního zvuku kláves. A Robert Kodym tentokrát nespletl text u Panice a své typické černé brýle nechal zavěšené na tričku. Čtveřici za bicími opět doplnil Kollerův syn Adam, jenž si se svým tátou několikrát, např. ke konci v Krev a R'n'R, vystřihl působivý bubenícký "duet".

• Deset. Počet koncertů Lucie dál roste

Co naopak stále příliš nefunguje, je energie a nasazení kapely. Koller, Kodym, Dvořák a ten "nový" basák, který vypadá jako P.B.Ch. bez vousů, působí na pódiu lehce nuceně, mechanicky a znuděně, jako by se spolu bok po boku příliš nebavili. Absenci většího prožitku nezakryl ani okamžik, kdy si David Koller odskočil k mikrofonu za Kodymem, přičemž tato scénka působila přinejmenším strojeně. Ani směrem k publiku příliš slov a vřelosti nezamířilo. Za projevenou přízeň a neutuchající potlesk a jásot po základní hrací době se Lucie odvděčila aspoň přídavkem Šroubů nad rámec původního setlistu.

Nejvíce autenticky tak paradoxně vyzněl jediný nehudební moment koncertu, kdy Koller poslal k šípku (pro doslovnou formulaci nahraďte šípek ženskými genitáliemi) komunisty. Celkový koncertní prožitek kapely tak nahrává spekulacím, že jedinou motivací (případně tou hlavní) jejich reunionu jsou peníze.

To je však jediná kaňka na jinak povedeném klubovém vystoupení "čtyřech kohoutů na smetišti". Připočteme-li kolosální produkci (tu už měli někteří šťastlivci možnost vidět na zkouškách v O2 areně), velkolepý zvuk a jistě dotaženou produkci a scénu, jež nabídne desítka halových vystoupení a dva openairy, splní zanedlouho Lucie mnoha fanouškům velký sen, který se ještě před pár lety zdál naprosto nemyslitelný.

•  Lucie interview: Návrat jsme řešili už pár let zpátky

Setlist: Amerika, Pohyby, Daniela, Lucie, Vona říká jó, Nech to stát, Srdce, Kengi, Mít tě sám, L'aura, Utíkej, Noc, Sen, Zkamenělý dítě, Medvídek, Šrouby do hlavy, Lovec střelec doktor & vědec, Panic, Oheň, Černí andělé, Krev a R'n'R, Dotknu se ohně, Troubit na trumpety by se nám líbilo, Amerika, Šrouby do hlavy

text: Petr Adámek, Daniel Maršalík, foto: Staropramen