RECENZE: Geoff Tyson nesází jen na kytaru a jeden žánr

Vydáno 01.06.2014 | autor: redakce

Muzikantská duše bývá nezřídka nestálá a boty umělců toulavé. Zatímco našinci mnohdy pošilhávají po úspěchu v zámoří, Kaliforňan Geoff Tyson před lety přesídlil do Evropy a prozatím se usadil v Praze. Chlapík se zajímavými zkušenostmi se svou stávající nadnárodní kapelou nejen obráží koncertní štace, ale vydal i další studiové album.

RECENZE: Geoff Tyson nesází jen na kytaru a jeden žánr RECENZE: Geoff Tyson nesází jen na kytaru a jeden žánr

 

geoff tyson inominandum COVGEOFF TYSON
INOMINANDUM
Geoff Tyson Music ASAP
12 trax / 41:38 min

Tracklist: Last Dance With The Universe, Angel Dust, New Religion, On Top Of The World, Monkey Love, Amsterdam, Crazy, The Bridge, Inominandum, 100 Million Motherfuckers, Propaganda, Over The Bridge

Tysonovou chloubou (a časem možná i prokletím) je fakt, že před lety pobíral lekce hry na kytaru u jistého Satrianiho, když Joe ještě nebyl slavnou persónou. Jistě, vystudovaná právnická fakulta neznamená automaticky samé ministry spravedlnosti, ovšem Tysonův talent nelze zpochybňovat. Kytarovými sóly nešetří, avšak dokáže je do skladeb citlivě zakomponovat a zbytečně neprotahovat, takže nevyčnívají a rozhodně nejde o samoúčelné exhibice. To platí i pro svižnější instrumentální Monkey Love s dravou rytmikou, v níž Geoffův nástroj doslova zpívá. Prostě slouží písni samotné. Zároveň však není možné přeslechnout, že důležitou roli hraje i tišší sestra - kytara akustická. Na rozdíl od svého učitele vytváří Tyson převážně derivát jemného chytlavého popu a nepříliš agresivního rocku, v podstatě vesměs příjemné melodické písničkaření s melancholickým nádechem, které se však dokáže v mžiku zvrtnout k živočišnějším vášním. Skvěle zní sladkobolný hlas klávesistky Dory Bondy v Crazy, rozhodně by zasloužila větší prostor (leč má jej v jiných projektech).

Tysonova hudební svobodomyslnost nicméně způsobila, že ucelený poklidný materiál se občas tluče v žánrově nesourodých výkyvech. Výbušné Angel Dust či 100 Million Motherfuckers se zbytkem alba příliš nekorespondují a zejména jinak působivý chorál v titulní Inominandum s therionským odérem vzbuzuje až rozpaky - jako by šlo o přílepek zcela odjinud. Odchylka od ostatních skladeb je značná a v kontextu alba vyrušuje. V neposlední řadě se ani po vícero posleších nevyklube žádný výrazný hit, který by na americko-česko-slovenské uskupení výrazněji upozornil v širším měřítku.

BEST TRAX: Amsterdam, Crazy, 100 Million Motherfuckers
ZKUS TAKY: Ivan Kral - Nostalgia, Phil Shoenfelt & Southern Cross - Dead Flowers For Alice, Circus Praha - Circus Praha

Daniel Folprecht
4/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít