Rock for People: 10 zásadních momentů třetího dne

• Rock for People: 10 zásadních momentů prvního dne
• Rock for People: 8 zásadních momentů druhého dne

CHASE & STATUS FOR PEOPLE

Pop for People, Electro for People... Narážek, že Rock for People stále více ztrácí ze svého rockového zaměření, si organizátoři každoročně vyslechnou desítky. Podobně si letos rýpnul i Let It Roll Open Air, akce zaměřená na elektronickou a taneční hudbu, jenž své promo opřel mimo jiné o heslo, že Netsky na Rock for People nepatří. Realita je ovšem jiná. Stejně jako belgický drum and bassový producent, i Chase & Status závěrečný večer dokázali, že hlad po nadupané taneční hudbě je i první červencový víkend na hradeckém letišti. Velkokapacitní stan se otřásal v základech, těžké beaty podporovaly živé bicí a výbušnou atmosféru dokreslovala světelná palba. Takže žánry a škatulky stranou a více takových jmen v line-upu.

NAZÍ, SLAVNÍ, BEZCHYBNÍ: ČESKÁ PREMIÉRA THE NAKED AND FAMOUS

Premiéra novozélandských The Naked and Famous v České republice se neobešla bez komplikací. Pro mnohé naprostý tahák letošního Rock for People nastoupil na pódium s dvacetiminutovým zpožděním. Chyba je pravděpodobně na straně pořadatele, protože stejný problém měli o pár hodin později na té samé stagi i pařmeni Chase and Status. Není náhoda, že technické problémy postihly v největším stanu festivalu i Papa Roach o rok dříve. The Naked and Famous ale se svým atmosferickým popem dali na komplikace brzy zapomenout. vrcholem se stala skladba Young Blood, při níž sborové skandování refrénu dokázalo, že pětice má v Česku silnou fanouškovskou základnu. Na snowboard, jež Thom s Alisou tradičně posílají do davu, nakonec nebyl čas a ani útulná atmosféra stanu nebyla atrakci nakloněna. Půda pro další návštěvu Naked and Famous je ze strany publika víc než úrodná.

• The Naked and Famous interview: Pošleme do vás snowboard. Bude to úlet! 

MOLOTOV JUKEBOX: POZOR NA DIVOŽENKY!

Hudba, kterou tvoří parta britských muzikantů kolem neodolatelné divoženky Natalie Teny (kterou možná znáte jako filmovou manželku Remuse Lupina z Harryho Pottera nebo jako Oshu z Hry o Trůny), je skoro stejně pestrá jako křiklavě barevné outfity, ve kterých se objevili na hlavní stagei. Hlavní postavou je bezpochyby Natalie, která při zpěvu neuvěřitelně rychle chrlí přívaly slov a ještě k tomu zvládá hrát na akordeon. Zdatně jí ovšem sekunduje houslista Sam Apley, který je kromě svého nástroje také mistrem tanečních kreací, skákání a občas i zpěvu. Co se stylu týče, přibližnou představu získáte, když smícháte divokou balkánskou dechovku s trochou něčeho, co se nejvíce blíží francouzskému chansonu a navrch přidáte relativně tvrdé bicí a neomylně šlapající basu.

ROCK FOR PEOPLE = ROCK PRO VŠECHNY

Podobně jako loni v případě Karla Gotta, i letos zajistili pořadatelé Rock for People ve spolupráci s magistrátem města Hradec Králové vstup pro výpravu seniorů; tentokrát na koncert skupiny Blue Effect s Rozhlasovým Big Bandem Gustava Broma. Bylo dojemné vidět starší lidi, občas i páry, pro které byl Blue Effect dost možná hudbou jejich mládí, jak se mísí s ostatními, podstatně mladšími fanoušky. Podobně bylo vidět v areálu i několik vozíčkářů a slova o bezbariérovosti se neukázala jako planá. Za snahu zpestřit starším lidem jejich život, stejně jako za umožnění zúčastnit se festivalu i handicapovaným klobouk dolů! Nezbývá, než doufat, že se bude v tradici pokračovat a za pár desítek let odvezou autobusy návštěvníky, co jsou dnes v plné síle - třeba na koncert dědečka Michala Malátného.

• FOTOREPORT: I závěrečný den Rock for People prozářilo slunce. Zářili i The Naked and Famous a Chase & Status

THE STRYPES: ENERGIE, ELÁN, ALE I TROCHU NUDA

O The Strypes se poměrně často mluví a píše jako o nastupující hvězdě ostrovní scény. Ruku na srdce: pokud by klukům nebylo sedmnáct, neměli by skvěle nazkoušené hudební a mimické tríčky svých vzorů včetně vyskakování kytaristy a nepřítomného pohledu basáka a veřejně by je nepochválili lidé jako Gallagher nebo Grohl, těžko by se o nich vůbec mluvilo, natož v takových superlativech. Pokud si však chcete zatrsat na rock'n'roll, s The Strypes rozhodně neprohloupíte: kluci jdou do hraní rozhodně naplno a energie, která z nich šla, byla cítit i pár desítek metrů od podia. Hudba, která se v sobou valila z hlavní stage byla věrnou a autentickou parafrází Led Zeppelin a Rolling Stones, a když člověk zavřel oči, mohl si myslet, že je rok 67 a na podiu křičí mladý Jim Morrison, jenže to je přeci jen trochu málo. Rozhodně není pochyb, že The Strypes jsou skvělí, mladí a talentovaní muzikanti, ale pokud nechtějí skončit jako skanzenová kapela žánru, který byl na vrcholu před čtyřmi dekádami, měli by rychle začít psát trochu originálnější hudbu.

PODVACÁTÉ, A PŘESTO JINAK

Letos jste si poprvé nepočetli ve festivalových novinách. Ceny stánkařů zůstaly (nejen co se piva týká) stejné. A často se stane, že toho o areálu víte víc než personál („jestli to tady je, tak tam kde loni ... jinak asi ne" - hledanou službu objevil po dvou dnech úplně jinde). Menší počet lidí v areálu sice znamená kratší fronty u sprch a na drink, celkový komfort se ale k lepšímu příliš nezměnil. Také chyběla "potrefená" restaurace, zato vás všude horlivě páskují. Na druhou stranu je areál více bezbariérový a produkce informuje o změnách v harmonogramu s dostatečným předstihem a prostřednictvím vícero kanálů. Možná vás napadne, jak banální tyhle věci jsou. Nejsou.

BLUE EFFECT & ROZLASOVÝ BIG BAND GUSTAVA BROMA: REUNION PO LETECH

Nová syntéza je legendární album původního Blue Effectu vydané v roce 1971, které bylo československou reakcí na tehdy novátorskou vlnu jazzrocku. Během sobotního koncertu byl přítomný už jen jediný pamětník původní nahrávky: legenda české rockové kytary Radim Hladík. Koncert byl unikátní i vzhledem k tomu, že celá Nová syntéza se hrála naživo jen párkrát. Radim Hladík jako hlavní hvězda byl bezchybný: je těžko uvěřitelné, že ve svých šedesáti osmi hraje tak skvěle, jak hraje. Lehké obavy mohla vzbuzovat přítomnost jazzového big bandu na rockovém festivalu, ale i relativní poslechová náročnost některých pasáží (převážná část produkce byla čistě instrumentální s poměrně velkým počtem sól), naprostou většinu přítomných lidí neodradila a podle hlasitosti závěrečného potlesku, dupání a pískání nešlo rozhodně jen o uctivou zdvořilost k legendě.

• FOTOREPORT: Poslední den Rock for People: Nostalgie s Lucií a moře energie od The Naked and Famous

ROCK FOR PEOPLE: ČISTÝ FESTIVAL

Celou mediální prezentací letošního Rock for People prosakovalo jako jedno z hlavních sdělení, že jde o čistý festival o skrytý product placement některé z drogerií, ale o snahu eliminovat množství odpadu a ten, který se vyprodukuje, zlikvidovat co možná nejšetrněji vzhledem k přírodě a to všechno ve snaze nejen snížit ekologickou zátěž, kterou takový festival způsobí, ale snad i postrčit návštěvníky k přenesení získaných návyků i na doma. Závěr třetího dne festivalu je snad už dostatečně relevantní k hodnocení v tomto směru, které je jednoznačně kladné. Ačkoliv se samozřejmě občas vyskytly výjimky, v celém areálu bylo skutečně čisto, sázka na dostatek košů, včetně těch na tříděný odpad se vyplatila, spolu se zálohou padesát korun na kelímek od piva z tvrzeného plastu. Ačkoliv už skoro na žádném festivalu nebývají země po hlavní hvězdě pokryté rozšlapanými zbytky plastových kelímků, za víceméně podařenou snahu udržet areál v tomto i v jiných ohledech v čistotě a podpořit třídění odpadu patří pořadatelům velké plus.

PŘÁTELSKY NEPŘÁTELŠTÍ THE FEUD

The Feud jsou na Rock for people jako doma. Na trojku z Manchesteru přišla řada až poslední festivalový den, návštěvníky ospalé dusnem ale probrali prakticky ihned. Inspirace Muse je patrná, oproti megalomanství alba Resistance ale „fjůdi" zůstávají nohama na zemi - což se nedalo říct o mase lidí pod nimi, která rozechvěla základy pruhovaného stanu. Taneční hudba, stále více infiltrující do primárně ne-tanečních žánrů, nejen pomalu ohýbá hrany škatulek; začíná spojovat posluchače, kteří by se při zachování ryzích žánrů nepotkali. A kdo se rád potkává s elektrorockem, může si to zopakovat v listopadu. Příjemným objevem festivalové soboty byla australská rocková kapela Money for Rope, jež se prala o pozornost v čase, kdy hlavní stage okupovala Lucie.

ROZPAČITÝ ANDĚL

Lucembursko nepatří mezi státy, na jehož kapely by člověk běžně narazil; na skupiny typu Angel At My Table bohužel narazíte velmi často. Vlna kytarovek
"na způsob Paramore" zasáhla i české vody (Nanosféra, All these Memories), v případě lucemburských hostů nezaznamenáte nic osobitého navíc, co byste přičetli právě této skupině. Na celkovém dojmu nepřidá ani to, že jejich rodnou zemi nazývají "pretty shitem" (pomineme-li zpěvaččin nesnesitelně pisklavý hlas). Jako výplň hluchého místa dostačující, jinak průšvih.

text: Jiří Kalous, Aneta Holá, Petr Adámek, Alena Bílková, foto: Jan Kuča, Čestmír Jíra, Jana Zvolánková