Colours of Ostrava: 7 NEJ momentů čtvrtého dne

Vydáno 21.07.2014 | autor: redakce

Je to po loňsku teprve podruhé v historii, co v průběhu festivalu Colours of Ostrava nespadla na areál ani kapka. Krásné počasí vytáhlo mezi vysoké pece v Dolních Vítkovicích na čtyřicet tisíc návštěvníků. My vybrali z denního programu nejzajímavější jména a rekapitulujeme povedený ročník.

Colours of Ostrava: 7 NEJ momentů čtvrtého dne Colours of Ostrava: 7 NEJ momentů čtvrtého dne

 



20-colours den ctvrtyPESTRÝ A KVALITNÍ PROGRAM I SLUŽBY

Colours of Ostrava nabízí mnoho možností jak se zabavit. Lidé mohou kromě hudební produkce vidět různá divadelní představení, filmy a televizní přenosy. Mohou zajít na atraktivní besedy a přednášky, nebo navštívit některou z připravených výstav a prohlídek. Na Colours lze trávit čas "shoppingem" - kromě občerstvení zde měli svůj stánek oceňovaní čeští a polští designéři, kteří prodávali oblečení, tašky, batohy, brýle nebo bižuterii. V areálu bylo také několik zábavných více či méně adrenalinových atrakcí. Ocenit lze také fakt, že prezentace jednotlivých sponzorů byla často nápaditá a u jednotlivých stánků bylo často plno. Hlavní partner umístil do areálu dva bankomaty, avšak lidé využívli hlavně ten na hlavní cestě, což díky velké frontě znamenalo přijít o značnou část koncertu.

 

 

 

Colours den4 08ČESKO HÁJILI CHINASKI

Loni na Colours slavil velký úspěch Robert Kodym se svými Wanastowkami. Letos jejich místo zaujali rádii oblíbení Chinaski, kteří jedou tour ke dvaceti letům od založení kapely. Jejich vystoupení začalo překvapením, kdy se lídr Michal Malátný zjevil uprostřed hlediště, začal zpívat a pomalu se přesunul na pódium. Chinaski nabídli divákům své největší hity ze dvou dekád existence a byli odměněni častým sborovým zpěvem publika. Mnozí lidé znali od nich možná více hitů než od všech ostatních kapel dohromady. Další domácí kapelou, která přilákala poměrně velký počet posluchačů, byli popjazzoví Eggnoise. Ti čerpali ze svého bohatého repertoáru čtyř - kritikou chválených - desek.

 

 

 

 

10-colours den ctvrtyJOHN BUTLER TRIO A POSLEDNÍ KONCERT JEJICH TURNÉ

Složení John Butler Tria je stejně nestálé jako vánek, který čechral zlatavé listy stromů ozářených pozdně odpoledním sluncem v době, kdy Trio okupovalo hlavní stage. Zakládací jednotka John Butler je ale stejná jistota, jako kytarové virtuoství, jež s sebou přiváží. Je jedno, jestli zrovna hraje sám melodickou baladu Ocean, či se spoluhráči funkuje, hlavní roli mají struny a silný rockový hlas. Zatímco se australský kovboj nechával unášet hrou, mohli jste odtrhnout oči od kytary a rozhlédnout se okolo. Zvuk akustiky tvořil kulisu létem zabarveného areálu a areál zase hudbě. Španělka, dlouhé stíny, děti svírající v rukou hadice s vodou a osvěžující osmahlé kolemjdoucí, zábradlí obalené sušeným chmelem a vy se ocitáte v letním snu, na který jste čekali celou zimu...

 

 

 

 

37-colours den ctvrtyS THE NATIONAL VSTŘÍC TRABLŮM S LÁSKOU

The National jsou kapela, která na festivalu nadchne své fanoušky, ale nové málokdy získá. Flegmatické melancholično, hlavní ingredience jejich síly, je totiž nálada, do které se festivalový návštěvník dostává se setměním nerad. The National jsou sice z Ohia, smutnit a glosovat o lásce ale umí jako Britové. Nejen, že zpívají o láskobolech bez známky patosu, zpívají i o upršené Anglii a jejich Mr. November zní trochu jako od Killers. O to víc jejich milovníky nadchlo, když se na poslední dvě písně setu zachmuřený Matt Berninger vrhl křížem krážem do publika a na podiu nechal jen kytary a dechy. Žádná návštěva, ale poctivá procházka s dvacetikilometrovou šňůrou v zádech. "It's quiet company," zpíval u toho, zatímco mu nadšenci skákali na záda a Matt se dobře bavil. K poslechu The National, kteří objíždějí největší světové festivaly a jejich poslední album se objevuje v nejrůznějších žebříčcích, je třeba se zastavit, naladit a zamilovat se.

 

 

Colours den4 14MĚSTSKÝ FEELING FESTIVALU

S tím jak "Coloursy" nabírají na popularitě i velikosti, stojí za povšimnutí celková atmosféra festivalu. Ta mohla být pro ty, kteří přijeli na COO poprvé, nezvykle klidná. K festivalovému životu pro mnohé patří hravé kostýmy, skoky přes kaluže i zábrany, rebelie a odpoutání se od reality. Ne, že by se na Colours nepařilo, lidé ale zůstavájí lidmi a opilé divočáky aby člověk pohledal. V areálu jste spíš narazili na slečnu v sifonové sukni, která si odběhla jen na návštěvu z domova o pár bloků dál, maminku s dětmi nebo postarší paní, které měly poslední festivalový den vstup zadarmo. Někteří Ostravané festival nenávidí kvůli hluku, pro jiné je to společenská událost, kde by bylo nepřípustné se nemihnout.

 

 

 

Colours den4 48POPOVÁ TEČKA NA ZÁVĚR

Již tradičně patří závěr Colours of Ostrava popověji orientované zahraniční hvězdě. Před třemi lety Čechy oslnila půvabná Janelle Monáe, loni exceloval Jamie Cullum a letos dostal příležitost čtyřiadvacetiletý Brit John Newman, kterého všichni znají díky megahitu Love Me Again a Cheating. Jeho kariéra zatím čítá jediné album, která zaznělo v podstatě celé. Na zpěvákovi se zajímavou barvou hlasu bylo vidět, že muzikou opravdu žije. Občas však byla vycítit přílišná stylizace - od prvního pohledu bylo zřejmé, že je fanouškem Michaela Jacksona. Přišel v saku s páskou přes rukáv, bílé triko, kratší černé kalhoty, bílé ponožky a černé mokasíny. Krále popu se snažil napodobovat i v tanečních krocích a nejrůznějších pózách. Odmyslíme-li si ale nepatřičnou image, Newmanovu pěveckému výkonu nebylo co vytknout. Letos se mu podařilo zaujmout náročné publikum na slavném Glastonbury a povedlo se mu dobýt i Ostravu. Závěrečný popěvek "I need to know now / Know now / Can you love me again?" zněl v uších festivalových hostů ještě několik minut/hodin po jeho show.

 

 

Colours den4 07NAVIDĚNOU, OSTRAVO!

Závěr festivalu nedával mnoho příležitosti se s festivalem příhodně rozloučit. Stánky se začaly rozpadat s posledním tónem Johna Newmana a místo drinku na rozloučenou už aby člověk raději vracel kelímky nebo bude brzy odmítnut. Pokud jste potkali kamarády, raději abyste je upozornili na to, že mají zvedat kotvy, než si s nimi povídat. Po závěrečném koncertě už zbylo jen několik minut třeba na náhodný bubenický jam u koryt, v kterých se dle některých návštěvníků dá koupat jako ve vaně, a honem ven za bránu. Málokomu se podařilo uniknout nepříjemnému napomínání za strany security, kteří nesmlouvavě veleli - ven! Ohlédnutí za zavřenou bránou areálu, kde se rozkládaly ocelové konstrukce jako o život, stejně v sobě neslo pocit naplnění, nostalgie a vědomí, že právě opouštíte nejvydařenější festival v České republice. Ale znáte ten pocit číslo jedna - proč to zase celé tak rychle uteklo?

 

text: Alena Bílková, Daniel Maršalík; foto: Jana Zvolánková, Matěj Třasák

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít
[banner1]