RECENZE: Nepochopených 48 minut a 13 vteřin Kasabian

Vydáno 25.08.2014 | autor: redakce

Kasabian jsou podivíni a podivná je i jejich novinka. Ta je stroze pojmenovaná stopáží alba - 48:13. Jen málokdo pochopil, co chtěli pánové touhle deskou říct, i tak ale obsahuje hodně cenných momentů, díky nimž se rozhodně zapíše do dějin - minimálně ostrovního - rocku. Nepřeháníme - "toxic twins Leicesteru" mají být na co hrdí.

RECENZE: Nepochopených 48 minut a 13 vteřin Kasabian RECENZE: Nepochopených 48 minut a 13 vteřin Kasabian


kasabian 4813 COVKASABIAN

48:13
Sony Music
13 trax / 48:13

Tracklist: (Shiva), Bumblebee, Stevie, (Mortis), Doomsday, Treat, Glass, Explodes, (Levitation), Clouds, Eez-eh, Bow, Sps

Přestože je 48:13 snad to nejpodivnější, co Kasabian dosud stvořili, dali si tentokrát při skládání pauzu od všech možných drogových večírků a soustředili se přes půl roku jen na tuhle desku. Serge Pizorno si troufl na roli (jediného) producenta alba a pěkne zavařil všem kritikům, kteří se zoufale drbali na hlavě a nedokázali říct s jistotou, jestli jejich nový počin výsledek geniality nastávající legendy britského rocku nebo vlastně pitomost (jak si myslí třeba v Clash).

Kasabian jsou momentálně na uměleckém vrcholu a jejich život byl ještě nedávno přesně tím, co si člověk představí pod pojmem rock'n'roll. Hlavní dvojice Tom Meighan a Serge Pizzorno bývá často dost pochopitelně přirovnávána k  dvojce, která nezřízeně řádila ještě před pár dekádami - Micku Jaggerovi a Keithu Richardsovi. Svého času vykládali vysmátí Kasabian novinářům, na kterých drogách si právě ujíždějí, kdo se málem utopil v bazénu a kdo surfoval na střeše tourbusu posledně. Fanoušky bavilo o tom všem číst a těšili se (stejně jako třeba u Peta Dohertyho), co kapela vyvede příště. S narozením dětí v rodině Toma i Serge se v nich přece jenom něco zlomilo, a tak se v rozhovorech hrdě hlásí k čisté mysli při přípravě nového alba.

Deska je nesourodá a překvapivá - stejně jako život těhle chemických bratrů z Leicesteru. První song Shiva je jasným poškádlením všech přenatěšených: ještě chvilku! Mezihry jsou na albu ještě další dvě (Mortis a Levitation). Po Shiva přijde na řadu hlavní Bumblebeee, která z vás vytříská duši a v moshpitu zadupe deset stop pod zem při pořvávání "We're in ecstasy!" Návštěvníci letošního Glastonbury by mohli vyprávět. Stevie startuje živými smyčci s hororovým nádechem, další legrácka přichází v podobě lehce funkové Treat, téměř sedmiminutového opusu s neuvěřitelně dlouhým outrem. Glass je motlitbou o záchranu s až kazatelským závěrem a nulovou vidinou světla na konci tunelu.


A kde jsou vlastně kytary, chybí někomu? Na albu jsou sice slyšet pořád, sekunduje jim ale syntetický psychedelický zvuk plný nečekaných momentů, který jen tak každý zanícený fanoušek Kasabian neskousne. To, co ve větší míře započala na Velociraptor! (třeba I Hear Voices, Switchblade Smiles), teď čtveřice ještě víc rozvinula.

Tahle deska rozhodně není na první dobrou. Přestože nabízí jasné hitové momenty jako Eez-eh nebo Bumblebeee, není k nim tak snadná cesta, jako k hitům na prvních nahrávkách. Ani v rádiích to není jinak, jak ukazuje oficiální britský žebříček singlů, kde byste právě aktuální singl Bumblebeee hledali marně.


BEST TRAX:
Bumblebeee, Clouds, Eez-eh
ZKUS TAKY: Kanye West - Yeezus, Julian Casablancas - Phrazes For The Young, Babyshambles - Sequel To Prequel

 

Kateřina Nováková
6/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít