RECENZE: Novinka U2 je až příliš nevinná

Vydáno 16.09.2014 | autor: Lucie Malá

Třináctá řadovka U2 vyvolala díky svému netradičnímu způsobu distribuce vlnu reakcí a debat, které možná upozadily otázku o jejím hudebním obsahu. Ačkoli má kapela to nejlepší za sebou, podařilo se jí přijít s písněmi, které by zřejmě obstály i bez velkého mediálního zájmu. Ten sice současně znamená dobrou reklamu, ale počinu jako takovému spíš uškodil.

RECENZE: Novinka U2 je až příliš nevinná RECENZE: Novinka U2 je až příliš nevinná

U2 Songs Of Innocence coverU2
SONGS OF INNOCENCE
Island
11 trax / 48:11

Tracklist: 
The Miracle (of Joey Ramone), Every Breaking Wave, California (There Is No End To Love), Song For Someone, Iris (Hold Me Close), Volcano, Raised By Wolves, Cedarwood Road, Sleep Like A Baby Tonight, This Is Where You Can Reach Me Now, The Troubles

Album otevírá slibná The Miracle (of Joey Ramone), která byla rovněž prvním poslem nové desky, odkazujícím názvem k legendárnímu frontmanovi The Ramones. Už u ní je ale jasné, že U2 si jsou dobře vědomi svých kladů a umí jich stále využít - mechanismus, na kterém je svižná a chytlavá píseň postavená, už známe z dřívější tvorby. S trochou nadsázky v tomto ohledu kapela funguje jako továrna na skladby střižené podle omezeného počtu mustrů a čím méně jejich předchozích písní znáte, tím víc desku oceníte. Je to možná troufalé tvrzení, ale jistotou a stálicí, která svůj výraz neproměňuje, je i nedotknutelný Bono, jehož hlasový projev se jen málokdy uchýlí k experimentu. Oživením byl z posledních desek například singl Vertigo z roku 2004. Spolu s typickými aranžemi a cvrlikajícími riffy se mnohdy stírá nejen povědomí o tom, o jakou jde vlastně řadovku, ale dokonce i píseň - Iris (Hold Me Close) připomíná třeba zvuk hitovky Where The Streets Have No Name. Ano, lze to chápat jako známku rukopisu interpretů. Nebo jako opakování, popřípadě až vykrádání sama sebe.


Přesto nová studiovka nabízí i momenty sympatických posunů od prověřených šablonek. Jedním z nich je výtečný song Raised By Wolves, tvořící nejzajímavější moment alba. Nechybí tu gradace - gradovat tu a tam U2 opravdu umí, stačí vzpomenout na v tomto ohledu pozoruhodnou Bullet the Blue Sky, s níž ale Raised By Wolves nemá mnoho společného - chybí hlavně dravost, jež postrádáme i u většiny zbylých písní. Příjemným průvanem v arzenálu osvědčených postupů U2 je i Volcano s energicky našlápnutým nájezdem a neotřelým refrénem - dost na to, aby spolehlivě vyčníval už na první poslech.

Nejslabší stránkou nahrávky je fakt, který je paradoxně vyřčen už v samotném jejím názvu - je příliš "nevinná". Nikoli ani námětem textů, ale jakýmsi postojem. Působí totiž spíš nevýbojně, učesaně a neškodně, rozhodně pak není apelující. U2 už dlouho nejsou kapelou, která by se výrazně snažila o překonávání hranic a v poslední době kladla vždycky víceméně jen nekontroverzní otázky (pokud je vůbec kladla) související hlavně s neutuchajícími humanitárními aktivitami Bona. Doby singlů typu mladicky rozdováděné I Will Follow nebo slavné politické Sunday Bloody Sunday jsou pryč.


Na Songs of Innocence neprojevili U2 žádnou ochotu riskovat, místo ní převládá obecná přístupnost, líbivost, jež až legračně koresponduje s oním způsobem distribuce. Na druhou stranu jim nelze upřít muzikantskou zručnost, kdy ani po letech neztrácejí svou úroveň i zábavnost. Jen už zkrátka stojí na místě. {vypnoutlink:Lucie}


BEST TRAX:
The Miracle (of Joey Ramone), Volcano, Raised By Wolves
ZKUS TAKY: Coldplay - Viva La Vida, R. E. M. - Accelerate, U2 - The Joshua Tree

Lucie Malá
5/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít