LIVE: Tony Bennett vrátil části publika mládí. Přivezl s sebou písně své generace

TONY BENNETT
Kongresové centrum, Praha
20. 9. 2014

Do prakticky zaplněného sálo dorazilo publikum všech věkových kategorií, ale už s příchodem mistra na pódium bylo zřejmé, že si zde zejména nejstarší generace odbude svůj vysněný koncert, po kterém už snad nemůže přijít žádné větší vyvrcholení. Jak bylo řečeno výše, koncert se nijak nelišil od standardu, který mají muzikanti i hlavní hvězda zažitý - začal tedy představením kvarteta hudebníků, kteří Bennetta doprovázejí, tedy takovou malou instrumentální předkapelou, protože 4 standardy v úplném úvodu večera zazněly instrumentálně v podání Michaela Renzi za klavírem, Graye Sargenta za kytarou, Marshalla Wooda za kontrabasem a Harolda Jonese za bicími. A volba to byla správná, protože místní zvukař si alespoň mohl seřídit vše, co nebylo správně - zejména Grayovu kytaru nebylo v první skladbě téměř vůbec slyšet.

Příchod samotného zpěváka oznámil ze záznamu sám Frank Sinatra, jemuž patřil během večera i veliký prostor stran coververzí skladeb, které on proslavil. Tony Bennett není, podobně jako třeba v hledišti přítomný Karel Gott, primárně zpívající autor, a tak se v jeho setu sřídal jeden slavný skladatel dvacátého století vedle druhého - Gershwin, Berlin či Legrand např. I to koneckonců mohlo zavdat k proudu vzpomínek u nejstarší generace, kterým tak koncert připomenul poslech rádia v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století.

• VIDEO: Lady Gaga a Tony Bennett lákájí jazzem na své koncerty

Vitalita a energie, s jakou po celé dvě hodiny vydržel Tony Bennett bavit publikum, je obdivuhodná a kde kdo by mu ji mohl závidět. Navíc kdyby nemusely být nástroje nazvučeny, bez problému by uzpíval celý koncert bez mikrofonu jen tak - ostatně kdykoliv, kdy měla skladba aranžmá jen pro letmé vyhrávky pouze klavíru či kytary na pozadí jeho zpěvu, vždy to bez mikrofonu zkoušel a bylo to velice příjemné slyšet jeho plný a sytý hlas bez zkreslení techniky. Ano, pravda, ne vždy se mu podařilo trefit tóninu a ve skladbách jako I Got Rhythm či Who Cares (So Long As You Care For Me), kde je tempo zpěvu vražedné, občas nestíhal, ale jeho dlouholetá zkušenost a smysl pro rytmus mu dopomohly k tomu, aby z toho vybruslil se ctí. V 88 letech. Kolik takových známe?

Během skladeb se moc nemluvilo, ale když už, šlo např. o příjemně vtipnou propagaci Bennettovy nové desky duetů s Lady Gaga (prý si ji máme určitě pořídit, protože Lady Gaga nutně potřebuje naše peníze) či poděkování ctitelkám, které během koncertu nosily na pódium květiny, čímž si splnily sen být svému idolu na vzdálenost podání ruky. Když jedna z nich podávala květinu Bennettovi v předehře skladby Just In Time a on díky tomu nestihl nástup, dostal humor vycházející z názvu skladby další rozměr, jejž zaznamenali i sami usmívající se muzikanti. Těm pochopitelně během koncertu patřilo dost prostoru, v němž si mohl Tony Bennett hlasově odpočinout, i když mnohdy se místo odpočinku dal do tance, díky němuž sklidil v publiku pořádný aplaus.

Jen je škoda věčného českého neumětelství stran standing ovation - místo toho, aby přišel okamžitě v době, kdy mistr vcházel poprvé na pódium Kongresového centra, tak jej nesměle zkusili diváci v závěru, snad jen jako prostředek k tomu vynutit si přídavek. Tento nástroj zcela spontánní hluboké úcty a uznání zkrátka u nás stále neumíme používat a děláme si s ním před světem velkou ostudu. Naštěstí jeho příjemci jsou dostatečně sofistikovaní, aby zůstali nad tímto povzneseni. Tak jako toho večera i Tony Bennett.

text: Viktor Mašát, foto: JVS Group