LIVE: Asaf Avidan o dělení superkontinentu i nočních návštěvách lednice

Vydáno 26.10.2014 | autor: redakce

Sólový písničkář Asaf Avidan zavítal do pražského Fora Karlín během letošního turné Back To Basics, které už samotným názvem o své formě i obsahu celkem vypovídá. Povedlo se mu utáhnout celý večer a jeho one man show v průběhu nespadl řetěz. Podle jakého receptu se takový suverénní zážitek fanouškům chystá?

LIVE: Asaf Avidan o dělení superkontinentu i nočních návštěvách lednice LIVE: Asaf Avidan o dělení superkontinentu i nočních návštěvách lednice


08 asaf avidan

 

ASAF AVIDAN
Forum Karlín, Praha
25. 10. 2014

Proslul jedinečným hlasem, který snad nejvíce ze všeho připomíná Janis Joplin, tedy takovou polohou a typem zpěvu, jež je u muže dost neobvyklý, z čehož umí Avidan vytěžit sebeironicky i nějaký ten vtip. Bylo by ale nespravedlivé ho uvádět jako kuriozitu - spíš se sluší ho vnímat jako pozoruhodný úkaz. Jakkoli u nás neplatí za hvězdu velikých formátů a co do žánru pokračuje spíš ve šlépějích nestředoproudých interpretů, netěší se dle návštěvnosti úplně zanedbatelné oblibě. Ačkoli značnou část publika tvořili cizinci.


Sympatický zpěvák má na kontě jednu samostatnou desku Different Pulses, která mu otevřela cestu i do širšího povědomí posluchačů po světě. Vedle toho čerpá materiál nahraný s The Mojos, takže se diváci nemuseli bát monotónnosti a koncertu, kde by se přehrávalo jediné album. Největší ohlas přirozeně sklidily známější songy jako Different Pulses nebo vyžádaná Love It or Leave It v závěru, ale ani tak nedocházelo k hluchým místům. Avidanovy písně jsou nevtíravé, ale zároveň apelující - ať už jsou to ty s akustickou kytarou, nebo ty obohacené foukací harmonikou nebo skromným elektronickým podkresem, který si díky smyčkám obstarává Avidan sám. S tím si vystačí málokdo. Avidan navíc stíhá i pobavit občasnou průpovídkou mezi písněmi či přímo při nich. Toho povídání bylo na jeden koncert celkem dost, ale naštěstí nepřerostlo v prvoplánové bavičství.

03 asaf avidan05 asaf avidan

Avidan umí mistrně vyvažovat nejen situaci a dění při koncertu, ale i vlastní skladby a dramaturgii celého večera. Je efektní zahrát takovou pecku, jakou je jeho I Want You To Die, a vzápětí dodat vyčerpávající komentář uvádějící další píseň na stejné téma - stejnou situaci ze života - z úplně jiné perspektivy skrz pomalejší píseň. Bezprostředně pak působí svěřování a nenucený projev, který dodává naléhavému zpěvu ještě větší punc intenzivnosti. Působí to, jako kdyby si ten mladý zpěvák ani neuvědomoval, jakou silou disponuje. Třeba když naivně vypráví o tom, jak si pořídil autoharfu kdesi v americkém obchodě s folkovými hudebními nástroji, kterou s sebou tahá od začátku turné, a proto se rozhodl ji konečně na posledních vystoupeních zapojit, i když se mu vůbec nehodí. I přes takové momenty otevřenosti je jasné, že Avidan není prosťáček. Působí chytře. A potlesky vestoje, kterými si publikum vymáhalo přídavky, taky nebyly nezasloužené.

Interpret si je prostě moc dobře vědom šíře svých schopností, stejně jako výšek (to i doslova) a hloubek svého autorského repertoáru i sugestivnosti jeho podání. Asaf Avidan mluví o zdánlivých banalitách, jakou jsou noční návštěvy lednice, i o fatálních konfliktech tektonických desek kontinentu dvou zamilovaných lidí a "mytologické" a "geologické" stránce lásky. Právě kombinace poukazů na všední život a jeho přehlíženou velikost a velkolepý rozměr každodenního konání jeho tvorbě dává tu výjimečnost, která z nadaného hudebníka se zapamatovatelným hlasem (kterých ale běhá po světě přece jen hodně) dělá skutečnou osobnost, co přináší něco nového a svého. A jak sám řekl, jeho hudba by bez publika byla možná jen fňukáním, lamentací, a to, že ji může sdílet s lidmi, kteří do ní promítají zase něco nového, pozdvihuje výsledek na zážitek, co přesahuje vklad obou stran. {vypnoutlink:Lucie}

text: Lucie Malá, foto: Leoš Horký

 

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít