LIVE: Mikrofony se kácí, když Jack White klátí kytaru

Vydáno 14.11.2014 | autor: redakce

Klasický rock a láska ke kytarám. Doby, kdy se na koncertech skandovalo a nefandilo se skrz hledáčky fotoaparátů. To a mnohem víc přivezl Jack White při své sólové premiéře do Prahy.

LIVE: Mikrofony se kácí, když Jack White klátí kytaru LIVE: Mikrofony se kácí, když Jack White klátí kytaru


Jack White  Prague 01


JACK WHITE
Forum Karlín, Praha
13. 11. 2014

"Do Prahy přijede konečně ostrá porce rocku a nás tak čeká bez debat jeden z koncertů podzimu," prorokovali jsme, ještě než se Jack White opravdu objevil za modrobílého světla na pódiu karlínského Fora. Po obstojném vystoupení newyorských Lucius, kteří večer nakopli klubovou atmosférou, padla opona a bez zbytečných řečí se z dýmu postupně začaly rýsovat siluety. Bíle oděný černoch za bicími s netradičně umístěným kotlem, svíjející se Jack v tričku a kostkovaných kalhotách, hradba z kláves, lap steel kytara, masivní kontrabas, housle v sukni, a nad tím vším za televizní obrazovkou z let šedesátých trůní televizní moderátor evokující svou vizáží podobné časy s pintlich citem pro hru na kvílící theremin. Dav houkal charakteristickou sekci High Ball Stepper a "Bělouš" se choval, jako kdyby se stavil na zvukovce. Tak zabraný do hry byl Jack během celého setu.

Jack White  Prague 02Jack White  Prague 06

Nepředstíraná hráčská vášeň se ostatně projevila, když o chvílí později během jednoho z mnoha natažených sól a nechuti ukončit písničky tak, jak jsou napsané, srazil stojan od mikrofonu. Jack měl oči a ruce jen pro svou šestistrunnou couru, takže v tu chvíli do fuzzy bordelu a zpěvákovy apatie musel vlítnout jeho podržtaška s plnovousem, co ještě pamatuje první koncert ZZ Top, aby mikrofon ze změti kabelů vylovil. Hrálo se dál, bez přerušení.


Nad hlavami muzikatovy skvadry se postupně snášely tři bílé pruhy/rakve (záleží na fantazii) a barevné složení světel bylo stejně minimalistické jako bývala hudba The White Stripes. Divák mohl mít dojem, že zírá celou dobu na černobílý film doprovázený zvukem špinavého rokenrolu z podpalubí zámořské lodi. Večírku, na kterém se občas ozve hlas Roberta Planta, pirát Jack se přetahuje se svou houslistkou o housle a mikrofon a panáky se házejí rovnou za sebe na podlahu.

Jack White  Prague 07


Jack White si moc dobře uvědomuje svou vnitřní sílu, díky níž se na pódiu nemusí snažit o nic víc než hraní. Pouhá chůze v jeho podání bude působit stejně majestátně, ať tak bude činit na stadionu nebo v kordonu mezi toi toikami. Nesnaží se uspokojit všechny tím, že by přehrál ty největší hity od The White Stripes přes The Racounters, The Dead Weather až po své dvě sólovky. Hraje, co ho baví, a jestli mezi nimi bude zrovna ta vaše oblíbená, je tak trochu jedno, protože setlist každého koncertu na tour se diametrálně liší. Přesto nabídl publiku i lekci hry na kytaru. Tedy předvedl, co si většina lidí představuje pod akordem G. A následně zapnul fuzz efekt a štrejchnul do strun na způsob, jak si to představuje on.

Kult kytary byl vzýván poctivé dvě hodiny, než se opona po úkloně opět zatáhla. Dav se uřícený vychrlil ven, ale někteří popadali na podlahu. Svět se opět ponořil do různých barev, ale vytratila se z něj řezavá ozvěna kytary. Bohužel.

text: Alena Bílková, foto: David James Swanson - jackwhiteiii.com

 

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít