LIVE: East India Youth je atrakce na horské dráze

EAST INDIA YOUTH + SUBJECT LOST
Palác Akropolis, Praha
25. 11. 2014

Festival Spectaculare se zkraje letošního roku zapsal mezi další povedené akce dávající si za cíl přiblížit hudebním fajnšmekrům akutální hudbu zejména z ranku elektroniky. Prvnímu ročníku dělal hlavní reklamu Jon Hopkins. Toho trochu připomněla show českého producenta Petra Adamce vystupujícím pod označením Subject Lost. Respektive ty klidnější Hopkinsovy polohy, které netěkají nervozitou a ohrožením. Set doplňoval jak jednoduchými projekcemi, tak hrou na kytaru a klávesy. Vesmír se propojoval a návštěvník měl chvílemi pocit, že je součástí Interspectacularu. Pokud má mít festival nějaké domácí zastoupení, Subject Lost hájí domácí barvy hrdě.

Hlavní vystupující, William Doyle neboli East India Youth, měl ve svém portfóliu již širší spektrum nosných prvků. Podobně jako deska Total Strife Forever, i na pódiu je hudba hravým a neustále se měnícím se organismem. Když byste začali sledovat začátek vystoupení, následně si museli "na pár minut" odskočit a vrátili se až na závěrečných deset minut, pravděpodobně byste si mysleli, že jste si spletli sál, nebo že hraje jiný interpret. Právě v tom je rozdíl mezi deskou prokládající ambientní momenty s tvrdou diskotékou a živou show, při níž je jasně daná exponenciála směřující k finále, které stejně jako ona funkce nemá viditelného konce. Snad jen to zaklapnutí notebooku značí, že pro tentokrát už se od umělce ničeho nedočkáte.

East India Youth využívá zajímavé stylizace, která podporuje jeho diverzitu oscilující mezi chrámovou mší vedenou varhanami a dětským sborem a raveovou diskotékou s obrovskou hordou koksu. Za pult tak nastoupí v stylovém obleku s kravatou připnutou sponkou a nezúčastněným výrazem plně koncentrovaným na svůj oltář plný kontrolerů, řady kláves a přenosného počítače. Jakmile je však načase přepnout na vyšší otáčky, má problém své nástroje nerozmlátit, mává sebou více jak panáček Flat Eric ve známém videoklipu Mr. Oiza a když má na sobě navěšenou baskytaru, máte strach, že si v zápalu programování shodí laptop.

On však všechno zvládá a dokáže ukočírovat. Je jen na vás, nakolik jste otevřeni se variabilní muzice poddat a zda se vám při těch jízdách na horské dráze nedělá špatně. Na škodu je, že trasa a obloučky jsou na ní téměř identické a když jste se už jednou projeli například na Pohodě, nečekalo vás tentokrát větší překvapení. A zůstává pravdou, že publikum trenčínského festivalu bylo daleko otevřenější šílené jízdě a v půlnoční hodině nemělo problém se naplno odvázat, k čemuž v Akropoli v tento komornější večer nedošlo.

Na warm-upu byl rovněž uveřejněn program následujícího ročníku konaného od 20. ledna do 6. února. Tentokrát přijede Sylvain Chauveau, Poppy Ackroyd, Throwing Snow, Dark Sky nebo Brandt Brauer Frick.

text: Ondřej Bambas, foto: Anna Červinková