RECENZE: Jana Kirschner je běžnému posluchači zase o kus dál

Vydáno 01.12.2014 | autor: Daniel Maršalík

Rok po představení alba Moruša biela dokončila Jana Kirschner své dílo vydáním druhé části Moruša čierná. Desky vznikaly současně, ale písně na druhém disku byly dokončeny později. Kam se slovenská zpěvačka posunula?

RECENZE: Jana Kirschner je běžnému posluchači zase o kus dál RECENZE: Jana Kirschner je běžnému posluchači zase o kus dál


Jana Kirschner MorusaCierna COVJANA KIRSCHNER
MORUŠA ČIERNA
Slnko Records
9 tracks / 48:57 min

Setlist:Idú, Muzika!, Duch mesta, Jar na dvore, Zem, domova kraj, Na krídlach divých včiel, Premeny, Tajemstvo, Potopa

Jana Kirschner o obou Moruších prozradila, že vznikaly paralelně ve stejnou dobu a že pokračování bude silně poznamenané vlivem elektroniky. To se nenaplnilo. Novinku lze označit mnoha slovy, ale výraz elektronická by byl na samotném chvostu všech adjektiv. Moruša čierna má víceméně stejnou atmosféru jako její předchůdkyně, zároveň lze říct, že nepřekypuje energií (s výjimkou Muziky!), jako některé skladby na její starší sestře. Síla černé moruše je v atmosféře, kterou u posluchače vyvolá. Přesto ve srovnání s rok starou deskou je chudší, a to jak v náladách, kterými disponuje, tak po stránce textové. Možná i proto vyžaduje od posluchače ještě větší soustředění.

Rok stará deska začínala skladbou Až príde večer, jež sice nebyla úplně a capella, ale stála a padala s Janiným vokálem. Novinku startují písničky Idú a Muzika!, které jsou zase víceméně instrumentální a hlas vyzpívávající název obou nahrávek stále dokola působí jako jeden z nástrojů. Zbylých sedm tracků jsou malé písničky schované do velkých aranží intelektuální alternativy. S přibývající stopáží desky se Jana jako cibule svléká ze své alternativnosti, přesto do klasické popové písničkářské formy typu Modrá nebo V cudzom meste má na hony daleko.


Čtyři roky stará deska Krajina rovina byla průsečíkem mezi popem a alternativou. S Moruší se Jana s popem definitivně rozloučila a je to škoda, protože filmové singly typu Pokoj v duši a Deti jsou jasnými důkazy, že umí napsat chytlavou písničku s klasickou stavbou. Je otázkou, do jaké míry jsou obě Moruše deskami Jany Kirschner a do jaké míry jejího producenta a partnera Eddieho Stevense. Ať je to jak chce, Moruša čierna má vysoký umělecký potenciál a je znát, že autoři nechtějí tvořit hudbu, která by naplňovala funkci zvukové kulisy.

Nad kariérní cestou někdejší finalistky soutěže krásy musí člověk uznale pokynout hlavou. Nejsilnější však umělkyně byla v době, kdy se vydala svou cestou a zároveň běžnému posluchači nebyla tak vzdálená.


BEST TRAX: Tajemstvo, Na krídlach divých včiel, Potopa
ZKUS TAKY: Lenka Dusilová & Baromantika - V hodině smrti, Markéta Irglová - Muna, Dan Bárta & Illustratosphere - Maratonika


Daniel Maršalík
4/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít