LIVE: Bizár roku: Haddaway, Culture Beat a Leoš Mareš křísili devadesátky

90'S NO LIMIT
Forum Karlín, Praha
20.3.2015

Jen málokterý hudební žánr nám dnes schází tak málo jako devadesátkový eurodance. I přes jeho uměleckou hodnotu pohybující se na hranici nuly a záporných čísel ale stále existuje dost lidí, kteří na něj slyší i v roce 2015. A dokonce jich je tolik, že dlouho dopředu vyprodali pražské Forum Karlín. Jako hudební publicista obrážející pokud možno všechny velké akce tak máte dvě možnosti. Buď se toho cirkusu vůbec neúčastníte a na Facebooku budete hrdinsky pronášet silácké řeči anebo se naopak obrníte nadhledem a s vtipem i upřímným zájmem o pochopení podivného fenoménu se vypravíte do hudebního obludária. Zvolili jsme druhou možnost.

Úvodem reportáže se omlouváme, že díky nekompromisním nočním spojům bylo potřeba opustit prostory Fora jen pár minut po začátku 2Unlimited. I bez nich je ale na co vzpomínat. Jen málokde se vám totiž podaří vidět tolik bizarních zážitků najednou. Takže oblíknout šusťákovku, na hlavu připnout blikající tykadla a jdeme na to!

• FOTOREPORT: Devadesátková party, co neznala limity, ve Foru Karlín
  
  

No... Vlastně jdeme spíš dávat ruce nahoru. A budeme to dělat hodně často. Téměř každou písničku, protože co jiného by vám ti na pódiu taky měli vykládat, že jo. Prostě dejte ty pracky nahoru, nad ničím nepřemýšlejte a bavte se jako když vám bylo osmnáct! 
Nejdřív si ale dejte na baru nějakého panáka, protože večer startuje s Veronou a bylo by fajn, kdyby si nikdo moc nevšímal faktu, že duo Markéta Jakšlová a Peter Fider mělo první hit až v roce 2002 a tudíž na devadesátkové párty nemá co dělat.

Doby největší slávy téhle dvojice jsou už snad sice konečně za námi, facepalmy však zůstávají. Taneční coverze Za všechno může čas (původně z roku 1986, takže opět mimo) je sice ještě otřesnější než originál, ale pro divoce pařící účetní, jejichž největší kulturní progres probíhá, když si z Impulsu přeladí na Hitrádio, to zní jako rajská hudba. A nepaří jen účetní, ale taky zhruba třicetiletí pokérovaní hip hopeři s kšiltem dozadu, silně přiopilý rastaman s dready až do půl zad nebo taky všichni ti frajírci ze základky, co po učňáku zjistili, že líp jak v patnácti už se mít nikdy nebudou. A tak přišli zavzpomínat.
Verona jim k tomu hraje, že „nejsou sami" nebo že „lidi potkávaj se jen tak dál náhodou" a dav se nadšeně přidává. A kdyby to, ehm – náhodou - někdo nestihl, tak žádný strach, čtyřicetiminutový set pro každého z vystupujících je až až, takže to stihnem dát ještě jednou. To kdybyste třeba při pomyšlení na to, proč ten zvuk v tak akustikou vyhlášeném prostoru zní jako z prdele, nestihli dát ruce nahoru. A jak mezi těmi všemi "Hop! Hop! Hop!" pronesl Fider: "My tady potřebujeme hudbu!"

Zhruba dvacetiminutové předěly mezi vystupujícími mají na pódiu s mohutnými projekcemi na starosti Leoš Mareš a Pavel Cejnar. A zatímco druhý jmenovaný coby DJ spoléhá na popularitu Michaela Jacksona (ostatně tak už činí dlouhá léta kdekoliv, kde jej pozvou), Mareš klasicky strhává všechnu pozornost na sebe. Jako DJ sice za mnoho nestojí (asi jen on je schopný zmixovat Egovo Žijeme len raz s Eurythmics a brzy na to navázat s AC/DC, Martinem Garrixem a Pharrellem Williamsem), ale jakmile začne citovat Tři Slova do tanečním remixem znásilněného coveru Smells Like Teen Spirit od Nirvany, nezbývá než umřít. Teď už jsme slyšeli opravdu všechno.

Pozapomenutí Twenty 4 Seven, které aktuálně tvoří dvojice Li Ann a Stay-C, naplňují veškerá žánrová klišé zmíněná v úvodu, jen místo tanečnic mají vlastní choreografickou sestavu. A jelikož je jen jedna, opakují ji téměř při každé písničce. Těch naštěstí není mnoho, takže největší hit Slave To The Music zní z halfplaybacku na začátku i na konci a prostředek vyplňují covery Dr. Albana, Snap! a Technotronic, tedy stejných one-hit wonderů jako jsou oni sami. A jelikož česká rádia něco jako relevantnost s dobou, v níž fungují, neuznávají, Forum na stále populární hity slyší a paří jako zblázněné. Rozpaky však zůstávají i z účinkujících, protože při tom všem twerkování, plácání přes zadek a naznačeném orálním sexu není zřejmé, jestli se bude zpívat nebo opravovat bojler.

Ani němečtí Culture Beat se příliš nevytáhli. Přibývající kila dávným králům diskoték na elánu nepřidala a jelikož od nich nikdo nezná nic jiného než Mr. Vain (a snad nečekáte, že by mezi těmi šesti puštěnými songy zazněl jen jednou), zaplácali si svůj čas trapným rozeřváváním mužské a ženské části obecenstva. Ještě tragičtější postavičkou však byl jejich falešný DJ, který se svým slizce nagelovaným čírem na hlavě mačkal play a pak celou písničku za pultem pařil tak zuřivě, až z toho bylo jednomu smutno.

Ke cti Leoše Mareše, který Culture Beat na pódiu vystřídal, je nutno přičíst, že asi jako jediný z vystupujících si uvědomoval absurdnost celé akce a neváhal si z toho několikrát povedeně vystřelit. Hlášky jako „Jste druhé nejlepší publikum, jaké jsem kdy měl! A které je to první? Jakékoliv!" nebo „Všichni shoříme v pekle!" zůstanou v paměti asi už navždycky a když si známý moderátor oblékl kožich a regulérně odrecitoval kompletní Tři slova jako v dobách, kdy začínal, byl víc retro jak všichni zahraniční vystupující dohromady.

Malé zlepšení přišlo i s vystoupením dnes už padesátiletého Haddawaye. Jako jediný do mikrofonu skutečně zpíval, nechyběl mu nadhled a byť ani jemu se nevyhlo opakování hitu a covery (tentokrát Frankie Goes To Hollywood a Tom Jones), lze jeho vystoupení označit přinejmenším za uspokojivé. Ikonická What Is Love? pochopitelně zazněla a nechyběl ani davový headbanging po roxburyovsku. Jen je otázkou, jestli jeho koncert skutečně někdo docenil, protože dvojice spoře oděných tanečnic z Ostravy si ukradla veškerou pánskou pozornost pro sebe.

90's No Limit je akce, jaká u nás nemá obdoby. Zní tam sice skladby, které uslyšíte kterýkoliv víkend na jakékoliv české diskotéce ve čtvrté cenové, ale přítomnost reálných interpretů jí dává punc nostalgie a výjimečnosti, jakou nikde jinde nezažijete. Je-li vám pod třicet let, nejspíš to všechno kolem vůbec nepochopíte a budete si tam připadat jako Alenka v říši divů. Autor proto přiznává, že kouzlo takovéto události mu zcela uniká a na už potvrzený příští ročník přenechává žezlo jiným odvážlivcům. Zlatá současnost... {vypnoutlink:Seven}

text: Jan Trávníček, foto: Tomáš Klíma