LIVE: Sleep Party People jako proroci apokalypsu nepřinesli

SLEEP PARTY PEOPLE
MeetFactory, Praha
6. 5. 2015

Dánská hudba je v kurzu. Dokazují to objevy jako MØ nebo Bottled In England. Stejně tak si svou vysokou úroveň ale drží i stálice Mew nebo The Raveonettes, kteří zaplnili v lednu celou MeetFactory. O Sleep Party People tak velký zájem nebyl, scéna tak byla posunuta do poloviny sálu. Méně lidí atmosféře vyloženě neuškodilo, s natřískaným klubem si lze ovšem představit daleko silnější interakci. Jak se ale zdálo, kapela v čele se strůjcem celého díla Brianem Batzem si svou první zastávku v našich zeměpisných šířkách užívala a návštěvníky potěšila příjemným setem.

• FOTOREPORT: Post-punkoví shoegaze Sleep Party People si podmanili MeetFactory

Naživo hlasitěji a rockověji podané skladby jsou napříč diskografií dost rozmanité, což možná není na první poslech zřejmé. Jsou do nich promítány všechny možné vlivy a každý z posluchačů si je připodobní k něčemu jinému. Nedá se ovšem hovořit o nějakém opisování či snad vykrádání. Sleep Party People si naopak vytvořili svůj specifický sound stojící na zkresleném zpěvu a tíživě melancholických melodiích, do nichž přimíchávají různé pop rockové žánry. Při instrumentálních písních a zejména ve druhé polovině setu, kdy došlo na oblíbené položky rané tvorby, se divák často ubíral do katatonických stavů vnitřní euforie. Ačkoliv dávaly skladby dostatek prostoru pro vlastní představivost podobně jako svádí nahrávky k natočení vlastního abstraktního videoklipu, potenciál show nebyl naplno využit.

Na pódiu stáli čtyři hudebníci schováni za masky králíků, kteří mohli být klidně odkazem na Freda z kultovního snímku Donnie Darko, nebo zabíjáka střežícího jeskyni ve filmu Monty Pythona. Pitoreskní postavičky byly jednoduše nasvicovány modrým, červeným a bílým světlem a veškerá síla tak musela vyjít z hudebních výkonů. Odvážně zahájené vystoupení nejlepší skladbou Change In Time z loňské desky se vyplatilo, neb zvuk si od první chvíle držel vysokou kvalitu. Po otevření zůstali Sleep Party People v melancholickém módu a postupně přidávali další tenze shoegazem a post-rockem.

Na samotný závěr sedmdesátiminutového setu nezapomněli začadit největší tahák I'm Not Human At All, jehož titul ale hned vzápětí negovali odložením masek. V Praze dokázali, že jejich tvorba není vůbec nudná a právem by si zasloužili o něco větší pozornost. Konec světa byste ale po zhlédnutí živé show asi také nečekali. Fanoušci mohli odcházet zcela spokojeni. Ti, kteří se ještě s dánskou skupinou nesetkali, by naopak měli uronit slzu, že si nechali ujít večer, kterých se nám po Praze poslední dobou dostává možná dostatek, ale jen některé - jako i tento - dokáží nabídnout ty opravdové výkony.

text: Ondřej Bambas, foto: Jan Kuča