RECENZE: Marina and the Diamonds rozhazuje radost i smutek na všechny strany

Vydáno 30.06.2015 | autor: redakce

Když velšská rodačka Marina and the Diamonds oznámila, že vydá letos na jaře další album, ve vzduchu se vznášela otázka, s čím přijde tentokrát. Po debutu The Family Jewels a rádii oblíbeném Electra Heart přichází až nečekaně osobní a náladotvorná novinka FROOT. A znovu je to zásah do černého.

RECENZE: Marina and the Diamonds rozhazuje radost i smutek na všechny strany RECENZE: Marina and the Diamonds rozhazuje radost i smutek na všechny strany

marina frootMARINA AND THE DIAMONDS
FROOT
Warner Music
12 trax / 53:09 min

Tracklist: Happy, Froot, I'm A Ruin, Blue, Forget, Gold, Can't Pin Me Down, Solitarire, Better Than That, Weeds, Savages, Immortal

Že si Marina and the Diamonds, britská zpěvačka řeckého původu, skládá veškeré texty sama, není žádná novinka. I díky tomu je její třetí deska FROOT otevřená, upřímná a v mnoha ohledech intimní. 

Pomineme-li skutečnost, že se Marina v dnešním popovém mainstreamu vyjímá hlavně tím, že je schopná a autentická autorka, pomáhá jí i to, že se ve studiu může opřít o producenta Davida Kostena. Jejich souhra dělá z FROOT živelnou a zároveň empatickou desku, jejíž úspěch si dokáže zpěvačka vydobýt i bez prvoplánových topless fotek či divotvorných oblečků. Naopak, viděli jste, v čem vystupuje? Decentní osmdesátkový kostýmek jen podtrhuje pokoru, která z její tvorby čiší.

FROOT zachycuje jeden z poměrně významných úseků života Mariny Diamandis, logicky je tu proto místo pro vzpomínání, smutek i radost ze života. Skladby jsou náladově, ale i tempově a žánrově poměrně různorodé. Důkazem by mohla být hned první píseň Happy, která však navzdory názvu příliš šťastně nezní. Až skoro dojemná pianovka ale přehnně nebrečí sama nad sebou, ucítíte z ní nadhled a směřuje k vygradovanému finále.

Na pomezí indie popu a osmdesátkovýho diska pak balancuje zbytek materiálu. Snadno zapamatovatelné melodie dokreslují podmanivé beaty bubeníka kapely The Cure, Jasona Coopera, jako třeba v Better Than That. A navzdory tomu, že zlí jazykové Marinu řadí do kategorie "uspávačů hadů", i tempově se jedná o pestrou a vyváženou kolekci. 

Díky tomu můžeme vedle popěvkové písničky Blue („Gimme love, gimme dreams, gimme a good a self-esteem" vám bude dlouho znít v hlavě), ve které se jindy hlubokým hlasem pějící umělkyně představuje v něžnější poloze, najít i zvukově tajemnou Solitaire s lehce strašidelnou atmosférou.

Marina and the Diamonds střídá polohy s lehkostí a šmrncem sobě vlastním. V jednu chvíli bádá hluboko ve svém nitru, aby vzápětí kritizovala principy dnešní společnosti. To vše dělá z FROOT výbornou desku a z Mariny jednu z nejosobitějších představitelek dnešního popu.

BEST TRAX: Froot, Blue, Better Than That
ZKUS TAKY: Marina and the Diamonds - Electra Heart, Robyn - Body Talk, Ellie Goulding - Halcyon

Jan Mareš
5/7

 

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít